Ve skutečnosti neexistuje žádný důvod, proč by Rychetský nemohl v rozumné míře komentovat politické dění u nás. Anebo se kriticky vymezovat kupříkladu proti ministryni spravedlnosti, která navíc není ani jeho nadřízenou.

Je vedle své pozice ústavního soudce a funkce předsedy Ústavního soudu i občanem, a pokud nekomentuje kauzy, ve kterých Ústavní soud zrovna rozhoduje, není důvod, proč by veřejnost nemohla jeho názory slyšet.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Kdo politizuje českou justici

To komentáře některých politiků na adresu Ústavního soudu, nebo třeba Nejvyššího státního zastupitelství, jsou o poznání problematičtější.

Prezident Zeman i premiér Babiš kupříkladu nevybíravě kritizovali rozhodnutí Ústavního soudu, na jehož základě byly zrušeny části volebního zákona. Babiš se dokonce uchýlil k ostrým útokům na samotného Rychetského, ačkoliv Ústavní soud rozhodl o celé věci v plénu a Rychetský nebyl soudcem zpravodajem.

Prezident pro změnu rovnou odebral Rychetskému už udělené vysoké státní vyznamenání, protože prý rozhodnutí jím vedeného Ústavního soudu, ve věci volebního zákona, ohrozilo bezpečnost České republiky. A ministryně Benešová dokonce tajemně naznačila, že ústavní soudci mohli mít za své rozhodnutí něco slíbeno.

Nahlížet justici méně politicky

Rychetský je stejně jako zmínění politici ústavní činitelem. Je jmenován na zákonem definované funkční období, což je jeho výhodou kupříkladu ve srovnání s Nejvyšším státním zástupcem, kterého může vláda odvolat.

Zatímco prezident Zeman i premiér Babiš by se, soudě z jejich výroků, Rychetského rádi zbavili, ale nemají k tomu potřebné pravomoci.

Benešová svými výroky i hrozbou kárné žaloby přispěla k tomu, že Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman raději na svoji funkci rezignoval. Přitom ona sama by po svých výrocích, naznačujících bez důkazů korupci mezi ústavními soudci, ve většině demokratických zemí musela okamžitě ve funkci skončit.

Rychetský se nad jejím jednáním zcela po právu pozastavil. Stejně tak neexistuje důvod, proč by se nemohl kriticky vyjádřit k výrokům Benešové i prezidenta, že ve vyšetřování výbuchů v muničních skladech ve Vrběticích, existuje více vyšetřovacích verzí než jen jedna, jak veřejnost ujišťuje vláda.

Ústavní soud, jehož jméno a zájmy hájí, je koneckonců součástí justičního systému země, jehož důvěryhodnost Zeman a Benešová svými výroky zpochybnili.

Navíc Ústavní soud a jeho předseda jsou z ústavy v obecné rovině strážci ústavnosti a potažmo demokratických pořádků.

Převzato z Plusu

Benešové a Hradu, jehož zástupcem ve vládě Benešová fakticky je, naštěstí schází proti Rychetskému zbraně. Budou se muset spokojit s tím, že po vyštvání Pavla Zemana z funkce má v současné ústavní konstrukci prohradní ministryně spravedlnosti velké slovo. V tom, koho bude Babišova vláda schvalovat na jeho místo.

Jenže je to Pyrrhovo vítězství, protože právě možnost vlády odvolat a jmenovat Nejvyššího státního zástupce v podstatě podle své libovůle (což v případě předsedy Ústavního soudu naštěstí nejde).

To znamená, že pokud vybere Benešová někoho příliš okatě spojeného se zájmy Hradu a současné vlády, ta příští ho může bez udání důvodů odvolat. Možná by tedy pro špičky současné moci bylo lepší nahlížet justici méně politicky a utilitárně, než jak to činí.

Autor působí na New York University Prague

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít