Slováci mohou vidět v Bělorusku odraz vlastní historie

Slovensko začíná formou malých a postupných kroků provádět sebevědomou zahraniční politiku. Není to tak dávno, co vyhostilo tři ruské diplomaty kvůli podezření ze špionáže. Nejnověji zaujala slovenská diplomacie jasné stanovisko k posledním událostem v Bělorusku. Znovu přitom vidíme souznění mezi hlavou státu a členy vlády.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Igor Alexandrovič Leščeň se jako první vysoce postavený diplomatický zástupce Běloruska postavil na stranu opozice. | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Prezidentka Zuzana Čaputová vyjádřila solidaritu s Bělorusy a odmítla násilí na těch běloruských občanech, kteří vyšli do ulic, aby vyjádřili svůj názor v souvislosti se zmanipulovanými prezidentskými volbami. Nechala také nasvítit své sídlo v centru Bratislavy, Grasalkovičův palác, barvami historické bílo-červeno-bílé běloruské vlajky, která je již dlouho jedním ze symbolů demokratické opozice v zemi.

Za vládu se pak vyjádřil slovenský ministr zahraničních věcí Ivan Korčok. Podle jeho slov je situace natolik vážná, že se k ní vyjadřuje veřejně a kriticky představitel běloruské diplomacie.

Byl to právě běloruský velvyslanec v Bratislavě Igor Alexandrovič Leščeň, který se jako vůbec první vysoce postavený diplomatický zástupce Běloruska postavil na stranu opozice. Šéf slovenské diplomacie Korčok to označil za výraz odvážného a jasného postoje na podporu Bělorusů.

Dodávky surovin

Bratislava také intenzivně koordinuje svá stanoviska s ostatními státy Visegradské skupiny, tedy Českem, Polskem a Maďarskem. Je to logické i proto, že právě státy střední a východní Evropy si před třiceti lety prošly podobnou zkušeností, když jejich tehdejší komunistické vlády padly mimo jiné i pod tlakem lidí, kteří svou nespokojenost s režimem vyjadřovali na masových demonstracích.

Lukašenko vyznamenal 300 pracovníků vnitra za ‚bezchybnou službu‘. Stávky i protesty stále pokračují

Číst článek

Ze slovenského pohledu se nabízí ještě zajímavá podobnost. Kdysi se Slováci cítili být ve stínu větších národů – nejdříve maďarského a později českého – a podvědomě hledali svou vlastní cestu.

Ve srovnatelné situaci jsou dlouhodobě i Bělorusové. I oni byli po staletí součástí větších státních útvarů, zpravidla v roli podřízeného. Naopak období první nezávislosti pod ochranou Německého císařství trvalo pouze šest měsíců a skončilo v listopadu 1918. Aktuálně je jejich „větším bratrem“ Rusko, které se v posledních letech snažilo připoutat si Bělorusko těsněji k sobě například dodávkami levnějších energetických surovin nebo výhodnějšími úvěry.

To byla mimochodem vize, kterou autoritativní premiér Vladimír Mečiar odůvodňoval, proč se Slovensko v 90. letech chtělo orientovat na Rusko a nikoli na Evropskou unii. Pokud proto Slováci nyní podporují demokratizaci v Bělorusku, jako by tím tak trochu opakovali i své vlastní dějiny.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Kamila Pešeková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme