Proč se opoziční strany nemohou dohodnout

Podíváme-li se na naši politickou krajinu trochu z odstupu, třeba z výše Petřínské rozhledny, zahlédneme řadu uskupení, která nemají skoro nic společného. Evidentně jde o solitérní ostrůvky, a tím se lišíme od starých evropských demokracií. Tam se tradiční strany shodují na základních hodnotách, na kterých je postaven jejich stát. Mimo zůstává jen krajní pravice a levice. U nás za to mohou hlavně dvě okolnosti.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jakmile se ze společnosti vytratí víra v základní hodnoty, celá konstrukce státu se začne hroutit, píše Karel Hvížďala. Ilustrační foto | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Stát a jeho základní hodnoty jsme si v moderních dějinách nikdy nemuseli vybojovat: v roce 1918 i v roce 1989 jsme samostatnost získali snadno díky vnějším okolnostem.

A za druhé za to mohou politické subjekty, které žádný program kromě toho být stále u moci nemají, viz ANO. Toto hnutí je postavené pouze na marketingu a hysteriózním vůdci.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Karla Hvížďaly

Piráti zase teprve o programu diskutují a působí velmi chaoticky. Kvůli tomu u nás osobní a stranické zájmy stojí výše než státní zájmy, a proto je tak těžké se dohodnout: sestavit koalici proti hnutí bez programu.

Na občany to má zničující dopad, protože místo hledání přijatelného kompromisu každý střet proměňuje protihráče v nepřítele, kterého je třeba porazit. Venkoncem tedy nejde o dialog, ve kterém jde o to, přesvědčit protistranu, aby něco z mých argumentů uznala, ale pouze o snahu ho zesměšnit a prokázat loajalitu ke straně, jejímu vůdci nebo majiteli.

Lhaní, přetvárka a podvod?

Jednotlivá politická uskupení se pohybují ve svém morálním matrixu, tedy v sebepřesvědčivé halucinaci. To pak vede k tomu, že se často a snadno citují vymyšlená fakta či bláboly z anonymních webů od anonymních autorů.

Ve zdravé společnosti za každým slovem musí stát člověk, který za něj ručí svým jménem.

Pokud tomu tak není, narušená a nakřáplá slova se mění jen v barevné splasklé balónky. Ty pak poletují chaoticky veřejným prostorem a při doteku se skutečností se vypaří jak vločky sněhu při dopadu na teplou zem. Aby si za takových okolností poškozených slov někdo vůbec všiml, je třeba je obalit emocemi a vulgaritami.

Nejzřetelněji to je vidět při vyhrocených debatách v televizi: místo dialogu, ve kterém jeden reaguje na sdělení kolegy, který sedí proti němu, házejí politici zmrzačená slova přes sebe a čím víc je jeden z nich zaskočen, tím častěji opakuje stále to samé nebo ukazuje uměle vyprodukované grafy, kterými jen podtrhává svou nemohoucnost.

Jenže jakmile se ze společnosti vytratí víra v základní hodnoty, celá konstrukce státu se začne hroutit a my promarníme opravný termín, který nám věnovaly dějiny v roce 1989. Přesně o tom před několika dny mluvil ve Spojených státech hlavní žalobce v závěrečné řeči v procesu s Donaldem Trumpem: „Pokud se ukáže, že nám nezáleží na pravdě, jsme ztraceni.“

A totéž platí i u nás: pokud ve veškerých politických šarvátkách půjde jen o to, ponížit a porazit druhého, a to jakýmkoliv způsobem, stává se z lhaní, přetvářky a podvodu norma a z pravdy revoluční čin, za který budou občané trestáni. To jsou slova George Orwella. A jak víme z nedávné vlastní zkušenosti, jsou pravdivá. A to je i hlavní důvod, proč je třeba o současné situaci u nás vést zásadní veřejnou debatu a naslouchat občanské společnosti.

Autor je publicista

Karel Hvížďala Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme