Koronavirový rok střední Evropy: od triumfalismu k evropské pokoře
Na jaře tohoto roku to vypadalo, že si střední Evropa v boji s covidem-19 vystačí s metodou, kterou použila před několika lety během uprchlické krize. Zjednodušeně řečeno, uzavřít vlastní hranice. A pak také uzavřít co nejvíc společnost a tvrdým lockdownem přestát koronavirovou krizi tak, aby nebyl zahlcen, s výjimkou Česka, nepříliš kvalitní zdravotnický systém.
V rámci boje proti koronaviru si země visegrádské čtyřky dovolily mnohé, co by v zavedených demokraciích na západ od nás jen tak neprošlo.
Česko uzavřelo i hranice směrem ven, Slovensko izolovalo s pomocí armády romské osady, Maďarsko zmocňovacím zákonem suspendovalo parlament a vláda v Polsku se pokusila protlačit prezidentské volby, které měly být jen korespondenční.
Samozvaní premianti
Poté, co letní paprsky přinesly úlevu v podobě klesajících případů nákazy a zmenšujícího se tlaku na nemocnice, tvářily se vlády Visegrádu skoro jako mistři Evropy. Slovensko skutečně na počet úmrtí na tisíc obyvatel na tom bylo rámci EU velmi dobře.
Ale nejvíce namyšlené reakce přišly od premiéra Andreje Babiše (ANO), který na jednáních o protikoronavirovém Fondu obnovy Evropské unie požadoval, že Česko nesmí být trestáno za úspěch v boji s covidem, a odmítal, aby se nejvíce pomáhalo nejhůře zasaženým zemím – tedy v té době především Itálii, Španělsku a Francii.
Babišovi se v tomto postoji dostalo podpory navíc i z Polska a Maďarska. V červenci, za cenu poměrně širokých ústupků, byl ale na summitu Evropské rady schválen jak unijní rozpočet na příštích sedm let, tak Fond obnovy ve výši 750 miliard eur přímé pomoci a úvěrů, myslící hodně právě na Španěly či Italy.
Během léta se všechny visegrádské země staly tím, čemu epidemiologové říkají „oběť vlastního úspěchu“. Zatímco v první vlně koronaviru zdánlivě poražený Západ uvolňoval opatření s rozumem a cíleně posiloval testovací a nemocniční kapacity, střední Evropa si užila letní dovolenou s představou, že se koronavirus už znovu nevrátí.
Evropská solidarita
Ale on se vrátil, a tentokrát s plnou silou i do zemí visegrádské čtyřky. Pacienti zahltili nemocnice, mrtvých přibývalo tak rychle, že střední Evropa dohnala v tomto smutném závodě už v prosinci západ Evropské unie.
Tvrdé zavírání ekonomiky si vyžádalo další obrovské peníze. Nejen Česku pomáhaly zdravotnické prostředky ze zásob EU. A všichni byli rádi, že tu bude finanční polštář Fondu obnovy i celounijní nákup vakcín.
Češi, Poláci, Slováci i Maďaři ve chvíli, kdy jim začalo být opravdu těžko, poznali cenu Evropské unie, cenu evropské solidarity. Lze jen doufat, že si ji zapamatují i do doby, kdy koronavirová krize pomine. A začnou se podle toho v přicházejícím roce 2021 také chovat.
Autor je komentátor Deníku
Babišův rohlík a Fialův Reagan
Kateřina Perknerová
Senátní zlaté mlčení
Ondřej Konrád
Jak reálná je vláda ANO s ODS
Jiří Pehe
Zlato už zase září, uprostřed nejistot
Tereza Zavadilová