Moc a autorita prezidenta republiky
Pan prezident požaduje změnu Ústavy, která by mu poskytla větší pravomoci pro výkon jeho úřadu. Zdůvodňuje to tím, že byl zvolen v přímé volbě, a má tedy silnější mandát. Jeho uplatnění mu ale náš nejvyšší zákon neumožňuje.
Prozatím si pomáhá „kreativním přístupem k Ústavě“ – to fakticky znamená její porušování. Může v tomto chování podrývajícím důvěru v platnost zákonů pokračovat, dokud bude Poslanecká sněmovna blokovat projednání žaloby Senátu před Ústavním soudem.
Na otázku, proč vlastně pan prezident potřebuje víc moci, jde odpovědět z různých hledisek. Zdá se mi, že jedno důležité uniká pozornosti. Týká se vztahu mezi mocí a autoritou.
Abychom pochopili, o co vlastně jde, musíme si připomenout a upřesnit význam těchto pojmů. Politická moc vzniká, když se množství lidí spojí do jednoho celku. Z ní jsou pak odvozeny pravomoci lidí pověřených něco konat v zájmu tohoto celku. Jsou-li schopni přimět jiné lidi k tomu, aby se jejich příkazům podřídili, disponují mocí výkonnou.
Prezident ztrácí respekt
Autorita je pojem, který se objevil ve starověkém Římě a příslušel zejména tomu, kdo dobyl nové území a připojil je k městu.
U některých poslanců jsem viděl strach, říká senátor Goláň, autor předlohy ústavní žaloby na prezidenta
Číst článek
K vedení války ale bylo třeba souhlasu rady starších, tedy Senátu. Ten však sám neměl žádnou pravomoc rozhodovat, ale poskytoval pouze doporučení a rady. V době římské republiky moc příslušela shromáždění lidu, zatímco Senát se těšil autoritě, která se odvozovala ze zkušenosti jeho členů a z toho, že sledoval zájem celku.
Je obtížné autoritu získat, a snadné ji ztratit. Spočívá na uznání druhých lidí a ten, kdo ji chce získat, musí se osvědčit zkušenostmi, znalostmi a rozvážnými činy, které budí respekt i u jeho nepřátel.
Vztah k autoritě asi nejlépe vyjadřuje výraz „loajalita“, která neznamená bezvýhradný souhlas, ale důvěru, že dotyčný člověk jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí v zájmu všech. O autoritu nejsnadněji přichází člověk, který se ve svém postavení zesměšní.
V čele našeho státu stáli dva lidé, kteří se těšili vysoké autoritě: Tomáš Garrigue Masaryk, který nejvíce přispěl k obnovení naší politické samostatnosti, a Václav Havel, který se nejvíce zasloužil o obnovení naší svobody a demokracie. Oba jednali v zájmu celku a oba vydobyli mezinárodní respekt nejen pro sebe, ale i pro svou zemi.
Současný pan prezident ztrácí respekt svých spoluobčanů tím, že okázale odměňuje své příznivce a trestá své odpůrce, i tím, že jedná ve prospěch svých podporovatelů, a nikoli celku.
Vůči spojencům v zahraničí se projevil jako nespolehlivý partner a nadbíháním autoritářským mocnostem si nevysloužil ani jejich úctu. Jeho veřejné projevy jen málokdo bere vážně a jeho bonmotům se sotvakdo usmívá. I sám si je vědom toho, že postrádá dostatečnou autoritu k výkonu své funkce. Z tohoto hlediska má tedy jeho požadavek na zvýšení pravomocí jistou logiku.
Autor je filozof a pedagog
Proč je dobré míti zaručenou mzdu
Petr Holub
Ficova politika na všechny čtyři světové strany
Kamila Pešeková
Běží veřejná debata o novém učivu na základních školách, ale problém je jinde
Petr Šabata
Daňová politika ODS se k pravici blíží asi tak, jako koleje k sobě navzájem
Julie Hrstková