Rakousko 0:5 Česko

Může Karl Marx za oběti totalitarismu?

Odhalení sochy darované Čínou německému rodišti Karla Marxe zavdalo příčinu k opakování debat zavánějících směšováním věcí vzájemně nesouvisejících.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Slavnostní odhalení sochy Karla Marxe v Trevíru | Foto: Wolfgang Rattay | Zdroj: Reuters

A to do té míry, že vyřčená slova musí pálit nejednu mysl používající kritické myšlení, aniž by přitom chovala jakýkoliv obdiv k bývalému totalitnímu zřízení panujícímu na východ od železné opony před rokem 1989. Nebo po té době cítila nostalgii.

Tak například jsme se dozvěděli, že se jedná o urážku obětí komunismu. Řečnění předsedy Evropské komise Junckera prý jasně ukázalo nepochopení Východu Západem. A v nejradikálnějším výkladu prý také prokázalo inspiraci projektu evropského sjednocení marxistickými, neboli podle těchto lidí zločinnými, myšlenkami marxismu. A přidaly se také určité invektivy, jakože například Marx beztak nikdy pořádně nepracoval.

Přitom Karl Marx byl více než cokoliv jiného sociolog a filozof a Jean-Claude Juncker měl pravdu, když vyzýval k jeho posuzování v souvislosti s dobou Marxova života. Popis robotáren 19. století nám zachoval věrné historické svědectví tehdejších poměrů, kterých nás mimo jiné i Marxovi sociálně demokratičtí umírnění následovníci cílevědomou politickou prací zbavili.

Podobně jako tehdejší dělníci, kteří si stávkami vymohli zlepšení podmínek, z nichž se těšíme i my v naší době. Osmihodinový pracovní den, právo na dovolenou, odbory, i za tím je například stávka chicagských dělníků, kterou si celý svět připomíná každoročně 1. května. A mimochodem: tvůrčí práce je také práce.

Klást Marxovi vinu za zločiny různých diktatur 20. století je přitom také zavádějící. Například co se týká Sovětského svazu, tyranie si za svou ideologii vytyčila marxismus-leninismus. Tedy doktrínu, jejíž tvůrce Uljanov, zvaný Iljič Lenin, sám přiznával, že Marxe do velké míry popírá. Vždyť sovětská verze směřování ke komunismu – popsaná jako moc sovětů plus elektrifikace – probíhala v pozdně feudální zemi násilně a s využitím těch nejkrutějších metod státní moci.

V německém Trevíru lidé protestovali kvůli soše Marxe. Město si připomnělo 200 let od jeho narození

Číst článek

Sektářství z druhé strany

Tedy nejednalo se o spontánní povstání utlačované dělnické třídy v zemích nejvyspělejších, tedy například Německu nebo Velké Británii. Pokud by tedy chtěl takto někdo historizovat a vinit myslitele, mohl by také vinit Viléma II. a císařské Německo.

Vždyť prostředky včetně finančních, a hlavně dopravu Lenina do Ruska, sponzorovalo právě ono coby nástroj oslabení protivníka v první světové válce zevnitř.

Stejně tak by mohl být na vině třeba filozof Hegel, z jehož teorie nenáhodného vývoje dějin Marx vycházel. A mimochodem, nebyli to ani vědci, kteří vynalezli jadernou pumu, kteří ji použili. Zneužít se dá skutečně všechno.

Při zamyšlení nad teoretickými dopady je dobré například také vzpomenout politické filozofy frankfurtské školy. Jejich úvahy o schopnosti kapitalismu reprodukovat sebe sama mají něco do sebe, když se podíváme, kolik prodejci vydělávají na tričkách s Marxem nebo Che Guevarou.

Stejně jako úvahy, že bohatství může přinést život za vysokými zdmi, neboť se lidé bojí jeho ztráty. Marxovy teorie si zasluhují studium. Jak jejich podstata, tak způsob jejich pozdějšího oportunistického zneužití.

Svátek práce a lásky čas 200 let po Marxovi

Číst článek

Ale veškeré hysterické debaty související s narozeninami myslitele a jednou sochu, jejímž kýženým výsledkem bude nejspíš jen více turistů v německém Trevíru, nás odvádějí od podstaty věci. Proto je v tuto chvíli dobré se zamyslet, v čí dobro jsou naše myšlenky odváděné od skutečné podstaty. Například v naší zemi se do velké míry rozkradl při budování kapitalismu majetek.

Spojením Evropy by si řada kohoutků nemohla čechrat peří na malém dvorečku. A především: sváděním chyb dneška na dobu sice hroznou, ale dávnou, hrozí, že podlehneme sektářství z druhé strany a nebudeme řešit věci podstatné.

Ostatně, mrtví se bránit nemohou. A píši to s plným vědomím toho, že takzvaný komunismus před rokem 1989 byl odporný i mně, tenkrát dítěti, povinně malujícímu Auroru a snažícímu se vyhnout různým průvodům. Ale stejně tak mi bylo odporné nemoci standardně používat marxismus coby mladému studentu politických věd. A velmi nelibé jsou mi teď výmluvy na dobu dávnou.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme