Co bude po Putinovi? Počkáme a uvidíme

Po velké tiskové konferenci z minulého týdne zvěsti o případném odchodu Vladimira Putina, zaznívající doslova ze všech stran už několik měsíců, nezeslábly, ale spíš zesílily. Nabízejí se už i zaručené termíny typu „leden 2021“ a spekuluje se o důvodech, které by všemocného ruského prezidenta k takovému pro mnohé překvapivému kroku vedly.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vladimir Putin. | Foto: Alexei Nikolsky | Zdroj: Reuters

Vše, co se v dnešním Rusku týká zdraví nejvyššího představitele státní moci, je podobně jako v sovětských časech předmětem přísně střeženého státního tajemství. Právě proto zvěsti z poslední doby, předpokládající u Putina kupříkladu Parkinsonovu nemoc, jeho tiskový mluvčí Dmitrij Peskov přímo zuřivě odmítá a dementuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Komentář Libora Dvořáka

Četní bedliví pozorovatelé si však všímají i maličkostí – třeba toho, jak měl prezident 4. listopadu, kdy se po dlouhé době objevil na veřejnosti během oslav Dne národní jednoty, tendenci lehce kulhat, jak se mu třese ruka, když zvedá sklenici či šálek, anebo jak neklidné má nohy, když na ně pod stůl neopatrně zamíří objektiv televizní kamery…

To všechno jsou samozřejmě jen dohady a povýtce nepřímé důkazy, ale faktem je, že podobné informace jak do ruských, tak do zahraničních médií unikají přímo z nejbližšího prezidentova okolí.

Mimochodem stejně jako zpráva, že k abdikaci se ho snaží přimět jeho nejbližší – jak obě dcery Katěrina a Marie, tak i jeho údajná současná choť, bývalá umělecká gymnastka a poté i poslankyně Státní dumy Alina Kabajevová.

‚Co bude po Putinovi?’

Ať tak či onak, s podobnou zatím dosti senzačně vypadající eventualitou bychom počítat měli a zejména si důrazněji klást poměrně otřepanou otázku „Co bude po Putinovi?“. Je totiž opravdu docela dobře možné, že důvodem jeho dlouhodobého zmizení z veřejného života není jen poslední dobou jedovatě vysmívaná obava z covidu-19, ale právě i ony zmíněné zcela reálné zdravotní svízele.

Jakkoli by to pro vyznavače kultu fyzické zdatnosti Putina bylo nepříjemné až fatální, je to přece stejně normální smrtelník jako každý z nás.

Důležité v tuto chvíli je, zda Putin v případě nutnosti už připravuje „program následník“ – podobný jako ten, jímž jeho samotného před více než dvaceti lety v rámci podobného schématu na politický Olymp katapultoval těžce nemocný Boris Jelcin. Mnohé tomu napovídá, například novela zákona o trestní nedotknutelnosti bývalých ruských prezidentů, již Státní duma schválila před necelými dvěma týdny.

Stále častěji se ozývají i jména možných nástupců: Putinův opravdu věrný souputník Dmitrij Medveděv, ministr obrany Sergej Šojgu, v zahraničí téměř neznámý tulský gubernátor Alexej Ďumin či dokonce bývalý omonovec, nadšený nacionalista a zároveň známý a úspěšný prozaik Zachar Prilepin.

Ti všichni zřejmě naplňují tezi „i když Putin už prezidentem nebude, putinismus tu zůstane“. Nu a Rusku a světu v tuto chvíli nezbývá než se řídit známým ruským příslovím: „Počkáme – a uvidíme!“

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme