Zapomenuté oběti protestů proti okupaci 1968

Ani po půl století se nedostalo z české strany slova uznání lidem, kteří proti okupaci Československa protestovali v někdejší NDR. Přitom kvůli projevům odporu proti invazi vojsk Varšavského paktu do Československa tam bylo zadrženo po srpnu 1968 celkem 1292 osob.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Upálení Ryszarda Siwiece ve Varšavě 8. 9. 1968 | Zdroj: Instytut Pamięci Narodowej

Letos v červnu obdrželi vyznamenání ministerstva zahraničí za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí poslední tři ještě žijící z osmi statečných ruských občanů, kteří v roce 1968 protestovali na Rudém náměstí proti invazi do Československa. Jedna z nich, Natalja Gorbaněvská, byla vyznamenána medailí za zásluhy in memoriam už před čtyřmi roky.

Křik ‚obyčejného člověka‘ umírajícího za Československo. Před 50 lety se upálil Ryszard Siwiec

Číst článek

Naproti tomu se ani po půl století nedostalo z české strany slova uznání lidem, kteří proti okupaci Československa protestovali v někdejší NDR. Plánovanou demonstraci před sovětským velvyslanectvím v Berlíně sice východoněmecká tajná policie tehdy zhatila dřív, než se ji podařilo zahájit, protože pozatýkala organizátory i potenciální účastníky.

Potrestala je ale exemplárně. Ve vězení se tak ocitla například písničkářka Bettina Wegnerová, ačkoliv měla doma teprve několik dnů starého syna. Odsoudili ji na rok a sedm měsíců za to, že psala letáky na podporu Dubčeka.

Zpoždění 50 let

Florian Havemann dostal za organizaci demonstrace, která se nekonala, tříleté vězení a první tři měsíce si odpykal v samovazbě. Oběma byl sice trest později změněn na podmínku, ale podobně jako mnozí další byli vyhozeni ze školy.

Bettina Wegnerová v roce 1976 | Foto: Saltzman | CC BY 1.0,©

Zpěvačka Bettina Wegnerová pracovala v továrně, měla zákaz vystupovat a na naléhání režimu, aby se vystěhovala do západního Berlína, přistoupila teprve poté, co jí hrozilo vykonstruované trestní stihání.

Oběťmi vlny perzekucí po srpnu 1968 se ve východním Německu ale stali i mnozí další. Jednoduše proto, že si svůj nesouhlas s invazí do sousední země nenechali pro sebe. Podobně jako u nás na začátku tzv. normalizace, nutil totiž východoněmecký režim své občany po vpádu vojsk k tomu, aby podepisovali oficiální rezoluci, která odsuzovala údajnou kontrarevoluci v Československu. Kdo nepodepsal, riskoval vyhazov ze školy či ztrátu zaměstnání.

Teprve po roce 1989, když se otevřely archivy východoněmecké tajné policie, vyšlo najevo, o jak rozsáhlé represe se muselo jednat: Kvůli projevům odporu proti invazi vojsk Varšavského paktu do Československa bylo v NDR zadrženo po srpnu 1968 celkem 1292 osob.

Nic nedokumentuje obavy východoněmeckého režimu z rozšíření reformních idejí pražského jara do NDR názorněji než toto vysoké číslo. Tím nepochopitelnější je, že zdejší veřejnost o východoněmeckých protestech proti převálcováni československého pokusu o demokracii sovětskými tanky dodnes prakticky nic neví. Nemluvě o tom, že by se slušelo za ně našim sousedům aspoň poděkovat. Zpoždění v tom máme už 50 let.

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme