Letos v červnu obdrželi vyznamenání ministerstva zahraničí za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí poslední tři ještě žijící z osmi statečných ruských občanů, kteří v roce 1968 protestovali na Rudém náměstí proti invazi do Československa. Jedna z nich, Natalja Gorbaněvská, byla vyznamenána medailí za zásluhy in memoriam už před čtyřmi roky.

Naproti tomu se ani po půl století nedostalo z české strany slova uznání lidem, kteří proti okupaci Československa protestovali v někdejší NDR. Plánovanou demonstraci před sovětským velvyslanectvím v Berlíně sice východoněmecká tajná policie tehdy zhatila dřív, než se ji podařilo zahájit, protože pozatýkala organizátory i potenciální účastníky.

Potrestala je ale exemplárně. Ve vězení se tak ocitla například písničkářka Bettina Wegnerová, ačkoliv měla doma teprve několik dnů starého syna. Odsoudili ji na rok a sedm měsíců za to, že psala letáky na podporu Dubčeka.

Zpoždění 50 let

Florian Havemann dostal za organizaci demonstrace, která se nekonala, tříleté vězení a první tři měsíce si odpykal v samovazbě. Oběma byl sice trest později změněn na podmínku, ale podobně jako mnozí další byli vyhozeni ze školy.

Zpěvačka Bettina Wegnerová pracovala v továrně, měla zákaz vystupovat a na naléhání režimu, aby se vystěhovala do západního Berlína, přistoupila teprve poté, co jí hrozilo vykonstruované trestní stihání.

Oběťmi vlny perzekucí po srpnu 1968 se ve východním Německu ale stali i mnozí další. Jednoduše proto, že si svůj nesouhlas s invazí do sousední země nenechali pro sebe. Podobně jako u nás na začátku tzv. normalizace, nutil totiž východoněmecký režim své občany po vpádu vojsk k tomu, aby podepisovali oficiální rezoluci, která odsuzovala údajnou kontrarevoluci v Československu. Kdo nepodepsal, riskoval vyhazov ze školy či ztrátu zaměstnání.

Převzato z Plusu

Teprve po roce 1989, když se otevřely archivy východoněmecké tajné policie, vyšlo najevo, o jak rozsáhlé represe se muselo jednat: Kvůli projevům odporu proti invazi vojsk Varšavského paktu do Československa bylo v NDR zadrženo po srpnu 1968 celkem 1292 osob.

Nic nedokumentuje obavy východoněmeckého režimu z rozšíření reformních idejí pražského jara do NDR názorněji než toto vysoké číslo. Tím nepochopitelnější je, že zdejší veřejnost o východoněmeckých protestech proti převálcováni československého pokusu o demokracii sovětskými tanky dodnes prakticky nic neví. Nemluvě o tom, že by se slušelo za ně našim sousedům aspoň poděkovat. Zpoždění v tom máme už 50 let.