17. listopad 2020. Bát se už nemusíme

„Starej se o sebe a do ničeho se nepleť,“ tak zněla častá rodičovská rada, se kterou do Prahy na studia přicházeli z venkova mladí lidé. „Starat se o sebe“ znamenalo věnovat se studiu a zbytečně neutrácet peníze. A tím „do ničeho se neplést“ mysleli neúčastnit se žádných demonstrací proti režimu a vyhýbat se všemu, co zavánělo politikou. Odvolávali se na to mnozí moji spolužáci v 60. letech, kdykoli šlo o věci veřejné. A byli nejen z venkova.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pamětní deska na Albertově | Foto: Václav Müller | Zdroj: Český rozhlas

Jejich rodiče měli své zkušenosti, protože zažili období nacistické okupace, znali tragické osudy studentů demonstrujících 17. listopadu 1939 a pamatovali čistky na vysokých školách po nástupu komunistů k moci. Starost o to, aby jejich ratolesti nepotkalo něco podobného a řádně dostudovaly, byla opodstatněná i v době mírného uvolnění v „zlatých šedesátých“.

Přehrát

00:00 / 00:00

Daniel Kroupa: 17. listopad 2020. Bát se už nemusíme

O to víc to platilo v následujících desetiletích v době normalizace, kdy k vyhazovu ze studií stačilo být přistižen při četbě samizdatové literatury, stýkat se s politicky proskribovanými osobami nebo projevit názor odlišný od oficiální ideologie.

Starat se o sebe a o své záležitosti je potřebné pro udržení života; lidský život ale není pouhé přežívání. Lidmi v plném slova smyslu se stáváme teprve tehdy, když rámec uspokojování vlastních potřeb překračujeme směrem k druhým lidem a k tomu, co nás přesahuje. Znamená to vyjít vstříc riziku konfliktů a nebezpečí neznámého. Teprve pak můžeme měnit situaci, do které jsme byli postaveni, vytvářet něco nového a žít zdařilý život. Odpoutat se od každodenních jistot, opustit domácí bezpečí, vyrazit do ulic měnit politické poměry s vědomím, že se to nemusí podařit, vyžaduje odvahu.

Naše lhostejnost

Projevili ji studenti, kteří neposlechli rady svých rodičů a 17. listopadu 1989 se zúčastnili manifestace na památku svých předchůdců, kteří se o 50 let dříve také vzepřeli okupačnímu režimu. Nepodřídili se předepsanému rituálu shora organizovaných shromáždění, ale dávali otevřeně najevo, co si myslí, a chovali se jako svobodní lidé, kteří mají právo demonstrovat svou nespokojenost.

Ovšemže narazili. To právo platilo pouze na papíře a vládnoucí komunistická strana s totalitními nároky nemohla dopustit, aby si někdo myslel, že je něco takového napříště dovoleno. Brutální policejní zákrok proti studentskému průvodu se neobešel bez krve a měl dát jeho účastníkům na pamětnou, kdo je tady pánem a že se poměry rozvolňovat nebudou. Rodiče, kteří své potomky varovali, měli zase pravdu. Tentokrát ale ne docela.

Studentská akce vyvolala revoluční změnu společenského řádu – jejím výsledkem byla obnova demokratického právního státu a svobod, o jakých se jejich předkům ani nesnilo. Najednou lidé mohli kritizovat vládu, aniž se museli obávat represí, mohli své názory projevovat slovem, písmem i obrazem, mohli se sdružovat do zájmových spolků i do politických stran, mohli cestovat do zahraničí, mohli i podnikat. Tyto i další svobody se pro další generaci staly samozřejmostí.

K paradoxům doby, která následovala, ale patřilo, že se do vedení státu prosadili lidé, kteří občanům dávali podobné rady, jako byly ty rodičovské: největší prospěch společnosti přinesete, když se každý budete starat sám o sebe a sledovat jenom vlastní zájmy.

Tentokrát šlo o zájmy ekonomické. Ti, kteří poslechli, se pustili do honby za majetkem a někteří tak činili zcela bezohledně; obcházeli zákony a veřejné instituce zneužívali k vlastnímu obohacení. Po 30 letech si leckdo klade otázku, jestli stát neslouží namísto obecného zájmu spíše potřebám několika boháčů. Ale ne, tak daleko jsme bohudíky ještě nedospěli.

Oslavy 17. listopadu se nicméně v uplynulých letech stále více stávaly spontánní manifestací nespokojenosti se způsobem vládnutí v naší zemi. Letos se z důvodu opatření proti šíření epidemie koronaviru nekonaly.

My, kterým je svoboda získaná před 31 lety drahá a kteří si uvědomujeme, že je podmíněna dodržováním pravidel, si minulé události budeme připomínat doma v bezpečí. Snad si při tom vzpomeneme, že je spustila neposlušnost mladých lidí vůči radám, aby se starali jenom sami o sebe a do ničeho se nepletli. Snad, až epidemii překonáme, najdeme podobnou odvahu vyjít z domácího bezpečí a vyrazíme měnit politické poměry k lepšímu. Bát už se nemusíme. Dnes už jde jenom o to, abychom o tu svobodu naší lhostejností zase nepřišli.

Autor je filozof a pedagog

Daniel Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme