Po zdravých Vánocích si přejme i zdravější stát
O Vánocích utichají války, uhasínají konflikty a lidé se v míru a pokoji věnují svým blízkým. Takto vyhrocené svátky jako letos však pamatuje leda válečná generace. Stáhnout se ke stromečku a pohádkám je jen krátký únik z reality. Důvodů k neklidu je dost. Nejen epidemie, která je opět v červených, vlastně fialových číslech, ale i reakce státu na ni.
Zatímco na jaře jsme se konejšili, že se stát teprve učí bruslit v nečekané situaci, v zimě sílí pocit, že míra chaosu neklesá, ale stoupá.
Dá se pochopit, že vláda Andreje Babiše (ANO) v úterý dostala od sněmovny bianco šek na prodloužení nouzového stavu o třicet dnů.
Poměry jsou zlé a každý nástroj k jejích zlepšení se hodí. Na druhou stranu ale měla dost času roztřídit, co lze udělat i bez nouzového stavu a k čemu je naopak mimořádný legislativní nástroj nutný.
Stále jsme parlamentní demokracií a poslanci jsou tu od toho, aby dohlíželi, zda kabinet svoje pravomoci nezneužívá.
Nemá cenu mu hned nasazovat psí hlavu. Výmluvné však je, jak málo – až na ministra zdravotnictví za ANO Jana Blatného – se sněmovnou diskutuje, jak zapomíná na oficiální důvodové zprávy ke svým opatřením nebo jak účelově ohýbá s velkou pompou představený protiepidemický systém.
Důvěra v politiky a ústavní systém
Praktické kroky nejsou o moc povedenější. Při uzavírání provozů vláda kličkuje mezi ochranou veřejného zdraví a ekonomickými zájmy, takže ve výsledném guláši se málokdo vyzná.
Antigenní testování začalo pozdě, na mnohé zájemce, kteří se chystali o Vánocích za příbuznými a nechtěli je ohrozit, dojde přitom až na sklonku roku. A o vakcinaci škoda mluvit. Očkovací látka je na cestě, ale plán jejího použití se rodí na koleně. Stal se příčinou nečekané roztržky mezi prezidentem a premiérem a tápou dokonce i na infekčních klinikách.
Andrej Babiš se nám o víkendu pochlubil, že ze všech státních manažerů má největší zkušenosti, například ze záplav 1997, 2002 a 2013, takže si vakcinační operaci bere na svoje triko. „Budu to řídit a samozřejmě beru za to odpovědnost,“ uvedl Babiš a zároveň se hrdě přihlásil k tolik kritizovanému mikromanagementu.
Opozice aspoň ví, koho tepat za případné problémy. Víc by ji ale měla trápit otázka, kdo tu tedy vládne a dělá politiku, když ministerský předseda fušuje do práce expertům. Jak poznamenal jeden z mých přátel: „No, ještě slíbí, že očkovat bude osobně a objede to vlastním autem.“
Bylo by to veselé, kdyby to nebylo tak smutné. Nekoncepčnost totiž lze sledovat i mimo boj s koronavirem. Podporu pro státní rozpočet si vláda vyjednala až na poslední chvíli a za cenu úskoku. Daňový balíček završil cestu parlamentem až v úterý, tedy po rozpočtu. Místo toho, aby se na něm včas dohodl nejdřív koaliční kabinet a pak jej prohlasoval ve sněmovně, byli jsme svědky poslaneckého a senátorského kutilství, jehož výsledkem bude rozpočtová sekera kolem 90 miliard.
Když mu na tom hodně záleží, dokáže si Babišovo hnutí ANO ad hoc spojence najít. S nouzovým stavem a rozpočtem mu píchnou komunisté, s daněmi zase občanští demokraté a okamurovci. Koalice je v rozkladu dávno. Nakolik je ale před voliči přes integrační nadšení srozumitelná opozice?
Důvěru v politiky a ústavní systém potřebujeme jako sůl. Zvlášť když sympatie k vládním proticovidovým omezením klesají, země je řízena neprofesionálně, ekonomika je v ohrožení a na obzoru jsou jen obří dluhy. Teď si všichni právem vinšujeme hlavně zdravé Vánoce. Do roku 2021 si však popřejme i zdravější stát.
Autor je politický analytik
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková
Koaliční strany teď kazí vládnutí malichernými spory
Petr Šabata
Airbnb je zpátky. Nejen v krizi bydlení si Praha nemůže dovolit takto neregulovaný byznys s byty
Apolena Rychlíková
Definice trucovitosti na tři – ANO
Petr Honzejk