Každý hokejista brněnské Komety vám na položenou otázku odpoví víceméně stejně. Uslyšíte něco o týmovém duchu, poctivém plnění taktických pokynů, soustředění na každý jednotlivý zápas. Zatímco jindy zní podobná slova jako naučená mantra, hráčům Komety je v play off zkrátka musíte věřit. Takový Martin Erat odehrál přes 900 zápasů v NHL, byl na čtyřech olympijských hrách, čtyřikrát nastupoval také na mistrovství světa. Přesto až do loňska nikdy nezískal žádnou zlatou seniorskou medaili. Pár desítek minut po letošním finále tak mohl emotivně říct: „Tento tým mě naučil vyhrávat.“

Majitel klubu, generální manažer, místopředseda představenstva a hlavní kouč (to vše dohromady) Libor Zábranský nedává často nahlédnout pod pokličku toho, jak vaří svou vítěznou směs. Rád ale říká, že s každým hokejistou se před zahájením jednání o smlouvě osobně sejde a snaží se z něj vycítit jeho motivaci. Chcete jít hrát za Kometu kvůli dobrému zázemí klubu, životu ve velkém městě a pravidelným výplatám? K jednání o výši smlouvy se vůbec nedostanete. Hokejisté v Brně musí milovat vítězství. A nenávidět prohry.

Předloni v létě přivedl Zábranský do Brna skupinu nadstandardních hokejistů se zkušenostmi z nejlepších světových soutěží. Zmiňovaného Erata, další útočníky Zaťoviče či Vincoura, obránce Němce. K těmto hvězdám si stoupl na střídačku sám majitel klubu. Svým vyvoleným svěřencům dal absolutní důvěru, začal o nich mluvit jako o rodině.

Děd Zábranský, otcové a mladíci

Pokud na tuto rétoriku přistoupíme, můžeme zjistit, jak taková rodina funguje. Sám Zábranský je v ní jako moudrý děd. Bedlivě pozoruje dění v rodině, nechává svým „potomkům“ v mnoha věcech volnost, udržuje jim stabilní zázemí. Oni mu důvěru splácejí. A když je potřeba zasáhnout dokáže šéf směrem ke svým hráčům vztyčit prst, stejně jako se jich zastat, když slyší kritiku zvenčí.

Prostřední generaci „otců“ tvoří oni zmiňovaní zkušení hráči starší třiceti let se zkušenostmi ze zahraničních soutěží a reprezentace. Běžnou agendu v kabině si bez problémů obstarají. Přesně vycítí, kdy je potřeba zakřičet, kdy povzbudit, kdy uklidnit. V každodenním kontaktu vychovávají poslední generaci „synů“. Ta dodává týmu živelnost, moment překvapení. Sledovat hru devatenáctiletého Martina Nečase je zkrátka čistá zábava. Neustálý pohyb, touha hrát s pukem, neotřelá řešení.

Zmíněním Nečase se dostáváme k otázce, jak dlouho ještě může být brněnská „rodina“ takto úspěšná. Dvanáctka loňského draftu do NHL se netají tím, že v příští sezoně chce bojovat o místo v týmu Caroliny Hurricanes, tento odchod je víceméně jasný. Zbývá ale několik dalších otázek, které musí být zodpovězeny, aby se dala odhadovat budoucnost současného českého (a moravského) hokejového krále.

Přijme Zábranský nabídku trénovat reprezentaci a přenechá některé své kompetence v Brně někomu jinému? Zatouží brankář Čiliak po angažmá v ruské KHL? Rozhodnou se veteráni Čermák s Eratem, že na vrcholu ukončí kariéru? Čím víc odpovědí na tyto otázky bude negativních, tím větší šance mají Brňané na dovršení zlatého hattricku. Nečekejte je ale v nejbližších dnech. Teď klíčové muže Komety zajímají jiné otázky. Je šampaňské dostatečně vychlazené? Dá se pít přímo z poháru? Kde budou oslavy pokračovat zítra? A mám vedle zlata z loňska místo i na to letošní?

David Nekvinda Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít