„Vytváříme vládu, která bude definovat německé zájmy ve světle evropských zájmů,“ praví se v koaliční smlouvě.

Znamená to přechod od „německé Evropy“, jak byla často popisována politika Merkelové, k „evropskému Německu“? Asi ano, protože koalice si otevřeně přeje „směřování EU k federálnímu státu“, což není vůbec banální v době, kdy v unii převládá snaha ji stále více vidět jako „mezivládní organizaci“ a odstředivé tendence nabývají na síle.

Přehrát

00:00 / 00:00

Karel Barták: Německá vláda chce být rozhodně proevropská

Koaliční smlouva se neomezuje na deklarace, ale jde do podrobností – nová německá vláda si přeje třeba silnější Evropský parlament i Evropskou komisi, tedy čistě nadnárodní orgány EU, na úkor dosud takřka všemocné Evropské rady. Zajímá ji probíhající mezivládní konference, která se zatím omezuje na bezzubé rozjímání s veřejností, a nevylučuje její přerod v proces vedoucí ke změnám Lisabonské smlouvy. „Podporujeme nezbytné změny smluv,“ konstatuje text bez obalu.

Tyto změny by měly vést například k odstranění pravidla jednomyslnosti při hlasování v radě o otázkách zahraniční politiky, obrany a bezpečnosti, což je červený hadr pro odpůrce prohlubování evropské integrace. Evropský parlament by měl podle textu získat skutečné právo zákonodárné iniciativy, které dosud přísluší takřka výlučně komisi.

Německo-francouzské líbánky

A tak dále. Scholzův kabinet se hlásí k zavedení nadnárodních kandidátek pro volby do Evropského parlamentu, což je nápad, který dosud dosti osamoceně propagoval francouzský prezident Emmanuel Macron.

Francii je ostatně věnována primární pozornost, a to nad běžný rámec – francouzsko-německý „motor“ by měl více než kdy předtím být v unii hnací silou. Jedním z prvních velkých počinů má být pokus prosadit uhlíková cla na dovážené průmyslové zboží, jejichž výtěžek by posloužil pro evropské dotace na obnovitelné zdroje energie.

Účast Zelených v berlínské vládě bude vůbec velkou vzpruhou pro prosazení legislativy zavádějící Zelenou dohodu pro Evropu, s vysokými cíli boje proti klimatickým změnám. Německo-francouzské líbánky by mohly vést také k uznání jaderné energie jako bezemisního zdroje; uvidíme. První zahraniční cesta Olafa Scholze vedla právě do Paříže.

Špatnou zprávou je německá koaliční smlouva hlavně pro vlády Polska a Maďarska. Zatímco Merkelová se snažila tamní demontáž právního státu řešit v rukavičkách, noví berlínští vládci se nehodlají s kverulanty mazlit. Budou chtít, aby Evropská komise používala dostupné nástroje rázněji a včasněji. V Radě EU se zasadí o „systematičtější“ postup vůči Varšavě i Budapešti.

Převzato z Plusu

Plány postcovidové obnovy, obnášející desítky miliard eur z evropské kasy, budou v případě obou zemí schváleny pouze tehdy, až „bude zaručena naprostá nezávislost justice“. Šéfka diplomacie Baerbocková se nechala slyšet, že EU prostě nestrpí ve svém středu autoritářské režimy. A maďarský premiér Viktor Orbán ve víkendovém článku předpověděl, že přichází období, kdy se už „nebude boxovat v rukavicích, ale holými pěstmi“.

Nastupující německá vláda tedy přinese nový vítr, který nebude každému po chuti, ale zdravě rozčeří někdy poněkud stojaté evropské vody. Bude nutit každou z 27 zemí, aby jasněji zaujímala stanoviska ke všem otázkám, včetně těch nepříjemných. Zároveň nenechává nikoho na pochybách, že stojí pevně nejen jak na sdílených evropských hodnotách, tak zcela jednoznačně na oddanosti Severoatlantické alianci. A jestliže tady se nic nemění, o všem ostatním se můžeme pokud možno plodně bavit.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu

Karel Barták Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít