Důvody těchto lidí jsou jistě různorodé. Teprve nedávno se kupříkladu dostala do pozornosti otázka faktické dostupnosti očkování v odlehlejších regionech nebo pro lidi s nižším vzděláním, pro které mohl být systém registrace nad jejich síly.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kateřina Smejkalová: Odpor proti očkování není vůbec překvapivý

Stejně tak proces mohli dopředu vzdávat lidé v sociálně obtížné situaci, kteří dennodenně řeší bezprostředně důležitější věci, jako jsou exekuce, příjmy nedostačující na pokrytí základních životních potřeb či ohrožení ztrátou bydlení. Mnoho těch s nejnižšími příjmy nadto vůbec nemusí mít přístup k internetu, který registrace automaticky předpokládala.

Toto pro českou debatu typické opomínání sociálního a materiálního kontextu lidského chování by nyní snad mělo být alespoň částečně podchyceno stovkou nízkoprahových očkovacích center a také mobilními očkovacími týmy zajíždějícími do menších a odlehlejších obcí.

Solidarita jako obecný princip

Přesto se dá čekat, že nezanedbatelná – a pravděpodobně pro podzimní pandemické dění kritická – část společnosti očkování dál bude vědomě odmítat. A nás by to s pohledem na principy fungování společnosti, které se přinejmenším poslední tři dekády prosadily všude v západním světě, u nás ale v duchu poturčenějších Turka s ještě o něco větší vehemencí, mělo překvapovat méně, než se to nyní v rozhořčených komentářích děje.

Převzato z Plusu

Ty totiž obvykle podceňují, jak společnost funguje – že dost dobře nejde na jednu stranu dlouhodobě hlásat primát bezohledného egoismu, v rámci kterého si jede každý hlavně na sebe, a komu se nedaří, ten si za to taky může hlavně sám, a nezaslouží si tedy žádnou velkorysejší pomoc.

A na druhou v krizích najednou žádat, aby se lidé chovali solidárně a upozadili se ve prospěch ostatních, i když jim to třeba nic nepřinese. Společenské normy, obzvláště ty, které zakoření ať už na úrovni chování jednotlivců či nastavení institucí tak systémově jako současný individualismus, jsou zkrátka obvykle dlouhodobého a průřezového charakteru. Lidé si je zvnitřní a jednají podle nich do velké míry automaticky.

Tento mechanismus se často zaměňuje s tvrzením, že se jedná o jakousi lidskou přirozenost – tak tomu samozřejmě není, lidé jsou naopak bezesporu schopní i empatie a nezištné pomoci.

Jen to je něco, co se musí systematicky kultivovat a pro co musí být stanoven dlouhodobý společenský rámec, například ve formě velkorysého sociálního státu, skrze který se každý dočká důstojné pomoci, když se dostane do problémů. Kde se ho podaří vybudovat, prosadila se i solidarita jako obecný princip fungování společnosti, na který je pak možné se v krizích spolehnout i na úrovni jednotlivců.

Odpor proti očkování stavící na první místo sebe místo upozadění se ve prospěch ostatních se nám tedy může nelíbit, vyrostl ale na našem vlastním písečku. Je strukturálního rázu a dost pravděpodobně se nám s ním právě kvůli tomu v následujících týdnech nepodaří udělat nic.

Můžeme si z něj však vzít ponaučení pro všechny budoucí krize: Kdo chce společenskou soudržnost a ohleduplnost, musí je jako normy budovat systematicky a dlouhodobě.

Autorka je politoložka

Kateřina Smejkalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít