Banánová republika

Do Česka se ročně doveze 190 tisíc tun banánů, spotřebuje se jich však pouze 110 tisíc tun. Přirozeně vzniká otázka, co se stane se zbylými dodávkami především z Latinské Ameriky. Část se zpracuje do ovocných šťáv a dalších podobných výrobků, ovšem 60 tisíc tun se vyveze. Jinými slovy, třetina dovezených banánů se prodá dál, a je v logice věci, že tyto banány zřejmě vůbec tuzemské hranice nepřekročí.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jsme banánová republika, říká ve svém komentáři Petr Holub. | Foto: Fabrizio Frigeni | Zdroj: Fotobanka Unsplash

Prostý příběh banánů ukazuje dva rozměry tuzemského zemědělství a obchodu s potravinami. Především nejde přehlédnout, že Česko je prominentním vývozcem banánů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Banánová republika

Druhou největší položkou jsou jablka s 50 tisíci tun a další na řadě už jen paběrkují, tedy melouny, pomeranče a mandarinky s vývozem pod deset tisíc tun.

Vyloženě dominantní jsou banány v ceně prodaných plodů, protože za ně čeští obchodníci utrží přes miliardu korun a za druhá jablka necelých 300 milionů. Zelenina zaostává za banány ještě víc, nejvíc se v cizině prodávají brambory a hrách, ročně asi za 200 milionů.

Důležitější je však obecnější zjištění, totiž že klíčovou roli v obchodu s potravinami hraje právě obchod. Smyslem fungování celého sektoru se stává nákup a prodej velkých objemů zboží, případně i jeho výroba.

Banánovníky v provincii Puntarenas na Kostarice. | Foto: Ovidiu Creanga | Zdroj: Fotobanka Unsplash

Kvalita zboží

Samozřejmě je důležité i to, co spotřebují Češi, koneckonců domácí spotřeba potravin má stále vyšší hodnotu než vývoz, ovšem položka exportu je z pohledu tuzemských zemědělců a potravinářů každým rokem důležitější. Přeloženo do řeči banánů, o mnoho víc než 100 tisíc tun Češi nesní, ovšem zahraniční trhy, a zvláště ty na východě Evropy jsou připraveny.

Při takových informacích se člověk nemůže zbavit dojmu, že jsme ten kapitalismus nevzali za úplně správný konec. Jako ve všem, v tržním hospodářství je možné produkovat mnohem víc než v jiném hospodářském systému a využívat mezinárodní obchod se také vyplácí.

Ovšem objem produkce a jeho přesouvání na velké vzdálenosti přesto není smyslem moderní společnosti, jakkoli by k tomu měli sami bohatí kapitalisté sklony.

Konkrétně u potravin to je evidentní. Každému jde v první řadě o jejich kvalitu, v druhé řadě o to, aby jejich produkce přispěla k udržení tradičního obrazu venkova a nakonec aby hospodářská zvířata žila pokud možno důstojně.

Nic z toho neplní banánová republika Česko nebo to plní jen v malé míře. Nakonec totiž nejde o banány, ale v první řadě o obilí, mléko, zeleninu a maso.

Banány na náklaďáku v Ugandě. | Foto: Francesco Ungaro | Zdroj: Fotobanka Unsplash

Také jejich produkci a úpravu jsme svěřili velkokombinátům, které do určité míry pokryjí tuzemský trh, především se ale ohlížejí na východ, kam by produkty svých gigantických kapacit postavených za státní dotace umístily s vyšší nadhodnotou a bez připomínek, že se také mají starat o kvalitu.

Volné místo na zdejším trhu zaplní produkce z ciziny, především ze západu a z Polska, a není divu, že schodek v obchodu s potravinami pomalu roste. Ovšem při dovozu opět nejde o kvalitu, ale především o nadhodnotu pro velkovýrobce.

Zdejší spotřebitel zůstává stranou a na kvalitu zboží nemá významný vliv. V budoucnu se budou lidé ptát, proč jsme v období polistopadového kapitalismu tak zkazili nebo nedokázali zlepšit kvalitu potravin. Uspokojivá odpověď na to neexistuje.

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme