Nejde ani o řízený ústup ze slávy, který ještě zajišťuje nejméně desetiletou perspektivu, sociální demokracie prostě padá a sami její členové jen trpně sledují, co to s nimi udělá. Přesto je dosud možné konec sociální demokracie odvrátit.

Není to tak dlouho, jenom pár měsíců, co ještě mnozí znalci zcela vážně předpovídali, že klasická sociálnědemokratická levice skončila v celé Evropě. Český úpadek tak šlo hodnotit jako projev nezadržitelného osudu, proti kterému nemá smysl bojovat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Sociální demokracie končí. Definitivně?

Celková situace se ovšem během letoška změnila, jakkoli je předčasné tvrdit, že to je změna o 180 stupňů.

V Evropě proběhly čtvery volby do národních parlamentů a ve třech z nich – konkrétně ve Španělsku, Finsku a Dánsku – vyhráli sociální demokraté, kteří tedy budou vládnout. Pokud se k tomu přičte Švédsko a Portugalsko, kde levice vládne už delší dobu, pak je vidět, že Skandinávie ani Pyrenejský poloostrov do definice o pádu sociálních demokratů nepatří.

Z pohledu sociálních demokratů byly pozitivním překvapením také evropské volby, zvláště jejich vítězství v Nizozemsku nečekal nikdo.

Mají nám co říct?

Nemá smysl tyto výsledky přeceňovat, protože ve velkých zemích, zvláště ve Francii a Německu, se úpadek nezastavil, ovšem přesto stojí za to vysvětlit, proč se sociálním demokratům najednou tolik daří.

Převzato z Plusu

Dlouho to vypadalo, že budou hlavním poraženým krizového období po roce 2008. Jejich voliči přecházeli k radikálně pravicovým stranám, které k tradiční nacionální notě šikovně přihodily ekonomický populismus. Takřka to vypadalo, že se budou evropské volby napříště rozhodovat mezi většími a menšími konzervativci, ovšem tento scénář se záhy vyčerpal.

Typický je příklad Dánska. Do voleb na počátku června drželi liberální pravicovou vládu národovci z Lidové strany. Ovšem ve volbách vyhráli sociální demokraté, kteří mají pro sestavení vlády dostatečnou podporu dalších levicových stran včetně posilujících Zelených.

Národovci propadli, část jejich voličů se ovšem přesunula do extremistických stran ještě dále na okraji, a tak má národní křídlo pořád dost hlasů, aby blokovalo lepší výsledek klasické pravice. Jinými slovy: sociální demokracie příliš neposiluje, vybírá si však bonus opoziční strany a rozdělený pravicový tábor jí zčistajasna nedokáže konkurovat.

Takovou perspektivu nemají levicové strany, které se účastní na vládě, jak je tomu třeba v Česku. Ovšem kdekoli v Evropě platí, že sociální demokracie zůstává nositelem nějakého poselství, které dává lidem smysl, i když na příslušnou stranu třeba dočasně zanevřou. 

Zřejmě nejdůležitějším sdělením odjakživa spojovaným se sociálními demokraty je požadavek, aby každý člověk dostal za svou práci spravedlivý plat. S tím také souvisí další nárok, že každý má dostat možnost, aby si obstaral slušné bydlení. Pokud jsou tyto požadavky v Česku splněny, pak nám nemají sociální demokraté co říct.  

Autor je komentátor serveru Echo24

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít