Vloni se celosvětově uskutečnilo skoro 70 milionů letů. V průměru téměř 200 tisíc denně. To znamená meziroční nárůst o 10 %. Výdělky přepravců utěšeně rostly.

Obavy z šíření koronaviru na hranici paniky a ochota vlád nechat se vystrašit ale najednou zavřely hranice. Letiště, svatostánky nové doby otevřených hranic, osiřela prázdnotou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Thomase Kulidakise

Lidé zvyklí létat v pracovních i osobních záležitostech byli najednou bezmocní. Ti šťastnější zůstali v zemích, kde zůstat chtěli. Jiní zůstali v zemích, kde být nechtěli, případně daleko od svých blízkých.

Není se tak co divit, že všichni neustále číhali, kde a kdy se znovu otevřou letecká spojení. Především méně ohrožené skupiny chtěly pochopitelně cestovat co nejdříve. Strach se jich v tomto ohledu netýkal, jak poznamenal šéf nízkonákladové letecké společnosti maďarské provenience.

Majetek státu, nebo pád

Ti, kteří měli letenky zakoupené před karanténními opatřeními, najednou měli po plánech i po penězích. Jak krize pokračovala, řada leteckých společností začala opět nabízet letenky. Lidé si je často koupili, následně ale přišlo zrušení letu.

Převzato z Plusu

Přepravci se mnohokrát snaží vyhnout vracení peněz a nutí zákazníky převzít různé poukázky a podobně. Lidem, kteří kupříkladu chtěli cestovat jednorázově nebo se jim pak další termín třeba kvůli dovolené nehodí, mohou být vouchery prakticky k ničemu.

Vše zavání nepříliš čestnou snahou zajistit si budoucí zákazníky z donucení neboli pokusem za každou cenu vytvořit poptávku. V takovou chvíli se odhaluje, nakolik je pomýlené přesvědčení, že vše vyřeší takzvaná neviditelná ruka trhu.

Na místě je zásah státu, který vynutí patřičnou náhradu za neposkytnutou službu dle gusta majitelů už zakoupených letenek. Některé vlády, včetně české, se ve spolupráci se zákonodárci naopak snaží vyjít vstříc leteckým společnostem na úkor zákazníků.

Důkazem jsou přijatá nařízení a zákony upřednostňující poukázky. Letecké společnosti a cestovní kanceláře by v očích zvolených zástupců neměly stát nad zájmy klientů. Stejně tak by se do aerolinek neměly sypat veřejné peníze v zájmu jejich záchrany za každou cenu. Stačilo, že v době poslední ekonomické krize se nalily miliardy do bank, které často u počátku krize samy stály.

Místo vytváření další černé díry na peníze daňových poplatníků by se měly dané společnosti buď stát majetkem státu, nebo nechat padnout. Když se chovat tržně, tak se vším všudy. Letectví je podnikání jako každé jiné. Provozovatelé nesou riziko pádu.

Další socializace ztrát poté, co se dlouho privatizovaly výdělky, by byl výsměch daňovým poplatníkům. Pokud letecké společnosti v dobách hojnosti nešetřily a teď nemají na vrácení peněz, je to potvrzení jejich neživotaschopnosti.

Mohou zkrachovat a rozprodat majetek a z toho vyplatit zákazníky nebo se vydat do rukou státu, ale se vším všudy. Případné přechodné vyplácení podpor a rekvalifikace zaměstnanců vyjdou daňového poplatníka levněji. Jinak hrozí, že zase budeme poslouchat, jak se musí šetřit, protože jsme si žili nad poměry, zatímco peníze z našich daní poputují na účty soukromých společností.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít