Historici poukazují na to, že dříve měli západní debatéři k dispozici pestrý výběh zloduchů, k nimž mohli přirovnávat jiné zloduchy. Třeba Caligulu, Hannibala, Čingischána, a bylo-li potřeba, bylo možné sáhnout i po Satanovi a Antikristovi. Jenže to se změnilo s nacismem.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Je možné srovnávat Putina s Hitlerem?

Adolf Hitler se stal univerzální jednotkou absolutního zla a nikdo si na Čingischána ani nevzpomene. Mluví se proto také o „reductio ad hitlerum“. 

K Hitlerovi byl přirovnáván kdekdo včetně Angely Merkelové nebo Ariela Šarona. Pamětihodný je výrok Miloše Zemana, který právě před dvaceti lety ještě coby premiér k Hitlerovi přirovnal palestinského vůdce Jásira Arafata.

Srovnávání s Hitlerem neminulo ani Vladimira Putina. Dopustila se ho v minulosti nejen Hillary Clintonová, Boris Johnson, Karel Schwarzenberg nebo princ Charles, ale také krajané Putina, historik Andrej Zubov a bývalý šachista a nyní exilový politický aktivista Gari Kasparov. Učinili tak poprvé už před několika lety, v souvislosti s ruskou okupací ukrajinského Krymu.

Kdo je tady nacista

Existují důvody, pro které je možné takto polemicky „redukovat“ Putina na Hitlera? Některé důvody uvedl před několika dny na stránkách novinky.cz komentátor Alexandr Mitrofanov.

Poukázal na to, že nynější kremelská politika čerpá nejen z carského nacionalismu, ale připomíná i něco jiného. Totiž Hitlerovy požadavky na sjednocení „rozděleného německého národa“, nyní tedy národa ruského.

K tomu lze doplnit i jiné podobnosti. Neustálé stupňování požadavků, které vlastně nelze splnit. Hrozbu silou, kterou už konec konců proti Ukrajině jednou použil. Značnou nerovnováhu mezi vojenskou silou obou států. Asymetrii mezi ohrožením samotného Ruska a dopady, které by vojenský útok měl. A v neposlední řadě vnitrostátní propagandistickou šovinistickou kampaň.

Převzato z Plusu

Je tu ještě jedna rovina. Motiv přirovnávání k nacistům vnesl to tohoto konkrétního sporu sám Kreml. Ukrajinci jako národ a také jejich političtí představitelé jsou líčeni jako pokračovatelé nacistů nebo někdejších kolaborantů.

Ruské postoje jsou naopak vyjadřovány v pojmech Velké vlastenecké války – a tedy kdokoli, kdo stojí proti Rusku, je vlastně obsazen do úlohy někdejších nacistů. Je tak trochu ironií, že sám Vladimir Putin se před časem otevřeně přihlásil k odkazu sovětského paktu s nacisty z roku 1939.

Přirovnávat a srovnávat

Jsou samozřejmě i dobré důvody, proč se takových přirovnání zdržet. Putin – přinejmenším prozatím – nerozpoutal světovou válku jako Hitler. Ani neprovedl masové vyhlazování a podobně. Na rozdíl od fanatického Hitlera je také Putin vůdcem spíše racionálního typu. Riskuje a pohybuje se na hraně konfliktu, aby pro sebe vytěžil maximum – a zřejmě věří, že je to v politice normální.

Uvádí se, že by se nemělo hitlerovat v souvislosti s Ruskem, když tolik utrpělo za války. Stejný argument by bylo možné uvést i ve prospěch Ukrajiny.

Je tu ještě třetí pohled. Asi je užitečné rozlišit mezi pojmy „přirovnávat“ a „srovnávat“, což si asi uvědomuje každý, kdo se trochu pohybuje v humanitních vědách. Hitler skutečně představoval absolutní zlo a lidí, které bychom k němu mohli přirovnávat, bylo v historii jen několik. Měli bychom podobnými věcmi šetřit i z úcty k Hitlerovým obětem.

Je ale možné oba hráče srovnávat právě proto, aby vyšly na povrch podobnosti i odlišnosti. Komparace není ekvivalence.

Zmínili jsme Zemanovo přirovnávání Jásira Arafata k Hitlerovi. To bylo diplomaticky nevhodné a historicky neopodstatněné. Ale současně je pravda, že Arafat byl terorista, lhář a také trochu zloděj. Nebylo nutné ho srovnávat s Hitlerem, přece stačilo, že Arafat byl Arafat.

Platí to i v případě dnešního ruského prezidenta. Putin není žádný Hitler. Putin je Putin. To přece stačí. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít