Hrozí po volbách zase nějaký historický pat? Pozměněný volební systém k němu může přispět

Země, ve které se nevládne, psal známý politik před mnoha lety. Myslel tím konkrétní českou politickou situaci, ale charakteristika se dobře hodí na celý polistopadový vývoj, kdy se často jen špatně utvářely výrazné, programově sourodé a čitelné vládní většiny. Může za to poměrný volební systém, míní někteří, ale asi to nebude celá pravda.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Volební místnost

„Letošní volby mohou být zase pokusnou laboratoří, jaký je vliv volebního systému na sestavování pevných vládních koalic.“ (ilustrační foto) | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Příčinou bude spíše diferencovaná společnost a strach voličstva ze silných uskupení. Ta léta proto vymýšlejí způsoby, jak to zařídit, aby nemusela tolik spoléhat na koaliční vyjednávání, při kterých malé strany zpravidla vydírají a ty velké se je snaží převálcovat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Radko Kubičko: Hrozí po volbách zase nějaký historický pat? Pozměněný volební systém k němu může přispět

Kdysi nejsilnější ODS a ČSSD se to více než před dvaceti lety pokusily změnit od základu. Opoziční smlouva umožnila sestavit premiéru Zemanovi menšinový jednobarevný kabinet. Zavedeny měly být silně většinové prvky a vítěz voleb byl výrazně zvýhodněn upravenou metodou přidělování mandátů. Součástí ústavy se měla stát i striktní povinnost prezidenta určit premiérem představitele nejsilnějších stran. Většinu z toho ale smazal Ústavní soud.

Něco bylo nicméně zachováno a stalo se předmětem i letošního sporu, znovu před Ústavním soudem. Zrušena byla přísná hranice pro koalice a dále omezeno zvýhodňování vítěze. Jenže ani tato ustanovení v minulosti nepřinášela silné vládnutí. Vedla dokonce k totálnímu patu, který postihl volební rivaly Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka, kteří v roce 2006 disponovali s rovným počtem sta mandátů. Co bylo tehdy předmětem vtipů, skutečně se stalo. Volební systém sice zvýhodnil vítěze, ale upozadil malé strany tak, že nezvládly velké dostatečně koaličně podpořit.

Ústavní kreativec

Ty na to léta poukazovaly a nakonec uspěly. Letošní volby tak mohou být zase pokusnou laboratoří, jaký je vliv volebního systému na sestavování pevných vládních koalic. Společnost je nyní rozdělena možná ještě více než dříve. Už letitý její hegemon Andrej Babiš je stále dostatečně silný, aby byl i po letech problematického vládnutí a konfliktech politických i těch zájmů stále ve hře.

Věci veřejné nebo Přísaha. ‚Voliči hledají protestní alternativu již od komunismu,‘ říká politolog

Číst článek

Jeho hnutí ANO oslabuje, ale stále nepadá z předních míst žebříčku volebních preferencí, a záleží tak spíše na dosavadních koaličních partnerech a případných nových, jak uspějí a jestli vůbec. Může přijít díky nově upravenému volebnímu systému o mandáty, pokud ale partneři uspějí, naopak získá.

Proti Babišovi se ale mezitím přirozeně zformovala silná společenská opozice a ta politická to nakonec přece jen zreflektovala vytvořením dvou sílících volebních bloků, které přední místa preferencí už trvale obsazují. A i když ústavní kreativec prezident Zeman nechce prý koalice brát v úvahu při posuzování vítěze voleb, těžko by přece jen mohl obejít strany, které by měly nezpochybnitelnou poslaneckou většinu.

Cestu k ní může ale právě komplikovat, že vítěz nebude tentokrát díky úpravám tak výrazně bonifikován a původně nespokojené malé strany jsou nyní součástí bloků. Možná se proto opět blíží situace, kdy volební systém může přispět k patu nebo slabé vládní většině. Bude zemi po následující čtyři roky vládnout? 

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Radko Kubičko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme