Další kolo hry o syrské sirotky začalo

Europoslankyně Michaela Šojdrová přímo v Řecku prozkoumala, zdali je možné do České republiky přemístit syrské děti. Oněch dnes už na české politické scéně legendárních 50 sirotků sice nenašla, zato nalezla spoustu dětí nezaopatřených.

Komentář Praha / Athény Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Michaela Šojdrová | Foto: František Vlček / MAFRA | Zdroj: Fotobanka Profimedia, Český rozhlas

Jelikož se v tomto případě jedná také o hru se sympatiemi veřejného mínění, míč se jí podařilo přehrát zpět na českou vládu v čele s premiérem Andrejem Babišem. Děti je totiž možné přijmout jen na základě dohody a spolupráce obou vlád.

Samotná česká emisarka na místě seznala, že v případě nezletilých uvízlých v Řecku není dost dobře možné s neomylnou jistotou určit, zdali se jedná skutečně a nevyvratitelně o sirotky.

Nezletilí pocházejí často z válkou a nepokoji postižených oblastí, takže není jisté, zdali třeba stále jejich příbuzní nebo někdo z rodičů nežije. Naopak s jistotou je možné říci, že se jedná o nezaopatřené nezletilé, kteří jsou v cizí zemi úplně sami. Jedná se tedy o sirotky de facto, nikoliv de iure.

Dodatečné převzetí by žalobu smetlo ze stolu

Europoslankyně také potvrdila počty, o kterých jsem reportoval z místa. Mezi skoro třemi a půl tisíci nezaopatřených, tedy zcela osamocených dětí, je přibližně 80 až 85 procent nezletilých ve věku 14 až 18 let. Zbytek připadá na děti mladší, mezi nimiž se určitě 50 věkem malých najde. Zmiňovaný věkový mix by ale mohl způsobit odpor mezi tou částí populace a politické scény, která přijetí malých běženců z principu odmítá.

Mladý dorostenec v pubertálním věku se jim může zdát příliš starý a potenciálně nebezpečný. Děti jsou také zpravidla zvyklé žít v řeckých zařízeních ve volném režimu, to znamená, že se mohou volně pohybovat ven a zase zpátky.

Těžko si představit, že by je bylo možné zavřít v České republice do azylových center s polovězeňským režimem. Za prvé by to bylo k dětem samotným kruté, za druhé by se určitě ozvali ochránci dětských práv.

Do toho všeho zasahuje ještě mezinárodně politický faktor. Na základě proběhlé debaty se zdá, že pokud už by měly být nějaké děti z běženeckých táborů do naší země přijaty, v ideálním případě by to měly být děti malé, tudíž roztomilé a tvárné. To by ještě podstatná část české veřejnosti stižená protimigrační hysterií mohla zkousnout. Takových dětí je ale jen velmi málo a reálně hrozí, že si je před námi pokusí přebrat sousední Slovensko.

Řecko chce s Českem spolupracovat ohledně dětských uprchlíků, říká Šojdrová po návratu

Číst článek

Naši sousedé sice také nepatří mezi zastánce nelegální migrace, ale na rozdíl od nás se chytrým manévrováním dokázali vyhnout žalobě Evropské komise kvůli neplnění kvót. První děti-běženci by měly z Řecka na Slovensko putovat do konce roku. Už před měsícem se v kuloárech mluvilo o tom, že prvních deset si Slováci vybrali. Pokud budou takto pokračovat, a naše vláda nebude dost rychlá, uvízneme v nemilé situaci.

První možností je, že budeme stále vnímáni jako nesolidární stát s unijními partnery, který nechce pomáhat ani dětem. V takovém případě se v zahraničí, s výjimkou polské a maďarské vlády, bude žaloba u Evropského soudního dvora jevit zase o něco oprávněnější a naše pověst se zase o něco zhorší.

Nebo se rozhodneme s malými běženci pomoci nejen Řecku, ale i jiným migrací zatíženým státům unie. Evropská komise dala najevo, že dodatečné převzetí by žalobu smetlo ze stolu.

V takovém případě se ovšem může dost dobře stát, že pro české veřejné mínění nejpřijatelnější malí běženci už prostě nebudou k mání a česká vláda se otřese v základech. Tak jako tak ale z původně dobrého českého nápadu těží Slováci, kteří se snaží být unijním premiantem mezi zeměmi Visegrádu.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme