V jeho případě to ale bude už podruhé: před patnácti lety dostal spolkový kříž za svůj podíl na vývoji diagnostického testu na koronavirus SARS, první pandemii 21. století.

Je to tedy odborník prověřený časem. A tím závažnější jsou slova, jimiž vzhledem k nadcházejícímu Světovému kongresu o zdraví reagoval na chválu úspěchů Německa v boji s covidem-19.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lída Rakušanová: Jak se (ne)zvládá pandemie

„Nebyli jsme úspěšní proto, že by naše zdravotní úřady byly lepší než ty francouzské, nebo že by naše nemocnice byly lépe vybaveny než italské,“ řekl Drosten a pokračoval: „Neudělali jsme nic výjimečného. Reagovali jsme stejnými prostředky jako ostatní. Jen jsme reagovali dřív. Asi o čtyři týdny.“  

V podstatě totéž by se dalo o první polovině roku říct i o České republice: zdejší vláda sáhla k lockdownu prakticky v okamžiku, kdy se po jarních prázdninách začali z lyžování v Bergamu vracet první nakažení. Dokonce včetně příkazu nosit nedostatkové roušky, k čemuž vlády na západ od nás sáhly teprve, když zajistily, aby si lidé mohli roušky koupit v obchodech.

Následky poškození orgánů

Na rozdíl od Německa se ale v Česku s příchodem prázdnin začaly restrikce rozvolňovat téměř do ztracena. A nebyl tu žádný Christian Drosten, který by bez ohledu na shitstorm, který se proti němu valil ze sociálních sítí, naléhavě varoval, že nikdo neví, co bude dál.

Že ani s vakcínou se nedá napřesrok napevno počítat, protože její vývoj může trvat dlouho a nebude jí dost. A především, že tahle pandemie, jak to Drosten doslova formuloval, „není vědecký fenomén, ale přírodní katastrofa“.

Převzato z Plusu

Zdejší virologové, včetně adepta na metál za boj s covidem, si naopak nechali v létě onen několikatýdenní náskok vzít. Svůj soubor rázných protikoronových opatření prezentovaný 17. srpna tehdejším ministrem zdravotnictví v tichosti stáhli, jakmile je český premiér okřikl. A to přesto, že se tou dobou na křivce denních přírůstků nově nakažených už jasně rýsovalo druhé dějství koronavirového dramatu. Nynější ministr zdravotnictví to musel vědět. Odpověď na otázku, proč stejně vehementně jako teď nevystoupil už tehdy, zůstává dlužen.

Místo toho spolu s politiky veřejnost chlácholí, že sice nakažených přibývá, ale většinou má u nich nemoc lehký průběh, takže zdravotnický systém to zvládá.

Jenže tahle mince má i druhou stranu a tou je fakt, že část pacientů, a to i těch s lehkým průběhem, se sice takzvaně uzdraví, ale v pořádku nejsou. Na následky poškození vnitřních orgánů od plic přes srdce a ledviny až po nervovou soustavu se někteří z nich léčí už celé měsíce. I tohle je zátěž, s níž zdejší zdravotnictví musí do budoucna počítat.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít