Moskva hraje v Barmě svou kartu

V Barmě, strategicky významné zemi jihovýchodní Asie, hrají dvě velmoci – Čína a Rusko – své vlastní hry. Když velmoci společně blokují, aby Rada bezpečnosti OSN odsoudila násilí, které na civilistech páchá vojenský režim v Barmě, oficiálně nazývané Myanmar, může to budit dojem, že postupují ruku v ruce. Bližší pohled ukazuje, že zájmy Pekingu a Moskvy nejsou totožné.

Komentář Neipyijto Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vojenský převrat v Barmě, resp. Myanmaru | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Naznačuje to fakt, že Rusko se k vnitřní situaci v Barmě prakticky nevyjadřuje, ale Čína tu a tam deklaruje jistý odstup. A nejen to.

Přehrát

00:00 / 00:00

Adam Černý: Moskva hraje v Barmě svou kartu

Pár dní před únorovým násilným převratem se vypravil na návštěvu Barmy ruský ministr obrany Sergej Šojgu, aby tam podepsal řadu dohod o prodeji vojenského materiálu - zvláště stíhacích bombardérů a vrtulníků. Mohla to být shoda okolností.

Když ale minulý víkend na barmské oslavy Dne ozbrojených sil, kdy počet civilních obětí armádní represe přesáhl 500, jako nejvýše postavený zahraniční host dorazil Šojgův náměstek Alexander Fomin, Moskva tím pučistům jasně vyjádřila svou diplomatickou podporu.

Strategická poloha

Důvody v rozdílném postoji Číny a Ruska vůči Barmě můžeme hledat v politické geografii.

Nejlidnatější země světa vnímá, že její více než padesátimilionový soused je samozřejmě daleko menší, ale že má neobyčejně významnou strategickou polohu, protože dopravní koridory přes Barmu snižují závislost na námořních transportních trasách, kterými přes Malacký průliv a Jihočínské moře proudí jak většina energetických a surovinových dodávek potřebných pro čínský průmysl, tak naopak nemalá část čínského exportu.

I to byl důvod, proč Peking pěstoval úzké vztahy s Barmou i v době, kdy v čele vlády po vyhraných volbách v roce 2015 stála nositelka Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij.

Přes tři desítky ekonomických dohod, které podepsala, včetně zřizování zvláštních obchodních zón a rozvoje infrastrukturních projektů, utvrzovaly Čínu v závěru, že civilní vláda její zájmy nijak neohrožuje, spíše naopak.

‚Chci odejít, ale nemůžu.‘ Někteří barmští vojáci se neštítí střílet i do lidí na pohřbech, jiní zběhli

Číst článek

Barmští generálové, jejichž moc pronikla významně i do ekonomiky, naopak měli důvod přemítat, jestli takové sbližování nemůže omezit jejich zájmy.

Navíc podezírají Peking, že z čistě utilitárních důvodů, aby měl páku na vládu v Barmě, poskytuje podporu některým ozbrojeným guerillovým skupinám v pohraničních oblastech na severovýchodě země.

Jsou to právě tyto skupiny, na které se nyní obrátili vůdcové domácí opozice, aby se přidaly ke společnému tlaku na generály s tím, že navrhovaná nová ústava zaručí národnostním menšinám – jejich příslušníci přitom utvářejí většinu guerillových skupin – spravedlivější zastoupení.

Rozšiřování vnitřní základny opozice, s kontakty, které možná dosahují až do Pekingu, nabízí příležitost Moskvě, aby v Barmě rozšířila svůj vliv na úkor Číny. A cesta jednoho z klíčových představitelů ruského ministerstva obrany ukazuje, že této příležitosti hodlá využít.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR

Adam Černý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme