Hlasování by přitom klidně mohlo kvůli pandemii mít dosti netradiční podobu. Existují velmi vážně míněné plány, že volební urny by tentokrát stály pod širým nebem a hlasovalo by se tedy na čerstvém vzduchu. Členové komisí by se tak i s urnami usadili kupříkladu do krytých vchodů škol a voliče vítali v ochranných oblecích a s rouškami na ústech – ať už se to odehraje kdykoli.

Nejpravděpodobnějším dnem „všelidového hlasování“ je přitom stále 24. červen – a důvodem jsou doslova ideologické ohledy, které jako by Putinovo Rusko stále důrazněji sbližovaly se Sovětským svazem: 24. června 1945 se na Rudém náměstí v Moskvě konala přehlídka na počest sovětského vítězství nad hitlerovským Německem, což by alespoň zčásti kompenzovalo nepříjemný fakt, že jakékoli velkolepé oslavy 75. výročí konce války v Evropě musely být počátkem května v Rusku zrušeny.

Sovětské tradice

Ostatně když už jsme u těch dat: ruské ministerstvo obrany už pošilhává po daleko realističtějším datu velké přehlídky, a to je 3. září – už proto, že přípravy a nácvik na přehlídku obvykle zaberou šest týdnů. Jinak ovšem na sobě datum 3. září na sobě nese rovněž historickou pečeť: v tento den si Rusko připomíná konec války v Asii a tím pádem definitivní vyvrcholení největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva. (Mimochodem – i v tomto případě je datum ruskou historiografií, ale ještě spíše vrcholnou sovětskou politickou scénou o den posunuto: bezpodmínečná kapitulace Japonska byla totiž podepsána už 2. září 1945.)

Když už jsme u těch sovětských tradic, opět se plánuje, tentokrát nic menšího než vůle lidu. Podle kremelských představ by se všelidového hlasování mělo zúčastnit nejméně 55 % voličů, z nichž by 65 % s navrhovanými ústavními změnami souhlasilo.

Jak ale sdělil ruskému vysílání BBC důvěryhodný zdroj, „klíčovou starostí státní moci je zabránit případné opoziční propagandistické kampani, která by hlásala, že Kreml požene obyvatelstvo do náruče nebezpečí smrti, jen aby Putin mohl vládnout věčně“. A takové nálady v protestně naladěné části obyvatelstva už jistě zavládly. Koneckonců oprávněně…

Nebudou ale docela jistě rozhodující. Jak na stránkách listu Nězavisimaja gazeta nedávno připomněl politolog Alexandr Cipko, rozhodující při jakémkoli typu ruských voleb jsou hlasy prostých lidí z tzv. glubinky, tedy tradičního ruského venkova. Ti jsou po staletí zvyklí ke svým vládcům vzhlížet bez ohledu na režim jako k božstvu, na čemž nic nezměnilo ani 35 let vskutku pozoruhodného vývoje sovětského a poté ruského státu od Gorbačovova upřímného liberalismu až po Putinův stejně jednoznačně míněný autoritářský způsob vlády.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít