Jeden rozdíl tu ale stále je. Piráti sice vznikli stejně jako Kalouskova TOP 09 před 10 lety, ovšem coby strana nového typu dávají do svých útrob nahlédnout způsobem, z nějž člověka jímá závrať. Nic proti otevřenosti, jen není jasné, jestli se tu ještě dělá normální politika, nebo už sledujeme online trochu moc rozjařený pionýrský tábor.

Konflikt mezi místopředsedou Pirátů, skutečně prvoligovým sněmovním bitkařem Jakubem Michálkem, a částí strany je na první pohled docela zábavný, chvílemi pikantní a hodně o Pirátech říká.

Převzato z Plusu

Především pak to, že si stále ještě nevybrali, zda chtějí být stranou, která chce vážně požádat voliče, aby jí už za dva roky svěřili do rukou celou zemi, nebo hodlají setrvat v časech svých mladických začátků, kdy ovšem jejich vnitřní problémy zajímaly jenom je samotné.

Dnes na jejich chyby a slabá místa čeká mnohem větší zástup zájemců, zvlášť ve chvíli, kdy se Piráti dostávají třeba kvůli čínské politice svého primátora Hřiba do konfliktu s politickými a byznysovými zájmy na nejvyšší úrovni. 

Co z toho máme?

Jakub Michálek je – tak jak jej poznal autor této poznámky – velmi talentovaný, inteligentní, přiměřeně arogantní politik, bez nějž by strana ztratila důležitou část své image. Patrně s ním také není lehké osobně vyjít.

Hlasování o jeho případném odchodu z funkce místopředsedy může být pro Piráty docela užitečným testem, při němž si budou muset rozhodnout, jestli opravdu trvají na myšlence, že politiku mají dělat pouze lidé, s nimiž byste chtěli jet na dovolenou. 

To je ale samozřejmě pouze věc Pirátů, kteří s blížícím se převzetím moci (jak to sami plánují) poznávají, že politika je trochu komplikovanější než v okamžiku, kdy z opozice úspěšně ostřelujete ty, kteří si podobnými problémy prošli už před vámi.

Třeba už zjistili, že někdy je nutné sejít se v uzavřené místnosti a některé věci si vyříkat, aniž by se tím musel bavit zbytek světa. Platí to uvnitř strany – ale i při jednání s vašimi politickými protivníky.

V časech euforického vzestupu děláte různé věci, třeba jezdíte po zemi v autobuse s obrázky lidí, kteří by podle vás měli jít do vězení. A ani moc v tu chvíli nedomýšlíte, že to budou jednou vaši spojenci. Nikoliv kvůli náhle probuzeným vzájemným sympatiím, ale čistě z nutnosti a pragmatismu, bez nějž v politice neprosadíte vůbec nic. 

Možná to vašim voličům a členům bude nějaký čas vyhovovat, pak se ale na otevřeném pirátském fóru objeví první taková otázka: Jsme možná ti nejotevřenější a nejzásadovější. A co z toho všeho máme?

Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít