Jste gay? Proč se ptáte?

Slovenská a teď už i česká média řeší problém, který v roce 2020 vypadá, jako kdyby tady přistál někdy ze druhé poloviny 90. let. Smí se novinář zeptat politika na jeho sexuální orientaci? Novinář slovenského časopisu Plus 7 dní Pavel Knapko si myslí, že ano. A tak tuhle otázku položil předsedovi slovenské vlády a lídru strany Smer Petru Pellegrinimu.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Slovenský premiér Peter Pellegrini | Foto: Axel Schmidt | Zdroj: Reuters

Zjevně zaskočený politik odpověděl, že ne. Jeho úřad vzápětí ale zatlačil na vydavatelství NMH, které týdeník vydává, aby otázka z rozhovoru vypadla. A to se také stalo. Následovala rezignace šéfredaktorky Kataríny Šelestiakové.

Vydavatel zablokoval otázky o Pellegriniho sexuální orientaci. Šéfredaktorka Plus 7 dní podala výpověď

Číst článek

Za prvé: vhodnost takové otázky se samozřejmě lehce hodnotí bílému heterosexuálnímu muži středního věku, který bez obav, že by se v takové situaci mohl někdy ocitnout, může vytasit těžko zpochybnitelné argumenty o transparentnosti politiků.

A jejich možné vydíratelnosti, pokud na takový dotaz nedokážou zareagovat jinak než se zjevnou nervozitou a následnou – úspěšnou – snahou zatlačit na novinářovy nadřízené.

K tomu lze přiřadit i fakt, že politici Smeru neváhají vytáhnout „gay kartu“ bez váhání. Pellegriniho předchůdce Robert Fico svého času pocítil nutnost oznámit Slovákům, že rozhodně nehodlá jít v čele pochodu Gay Pride. To jistě nemusí, ale taky možná není nutné to někde vykřikovat s jasným úmyslem apelovat na nižší lidské pudy a předsudky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Jindřicha Šídla

Proti tomu ovšem stojí pohled, který přesvědčivě zformuloval Filip Titlbach v Deníku N. Podle něj nemá nikdo právo nutit vás, abyste veřejně prezentovali svou sexualitu, pokud nemáte v plánu udělat to sám.

Plus je třeba vzít v potaz fakt, že se tak stalo v zemi, která je ve své většině konzervativnější než Česko. A kde třeba dosud nikdo vážně nenavrhuje registrované partnerství, které v Česku bez jakýchkoliv fatálních dopadů na společnost funguje už 14 let.

Nepříjemné otázky

Jednoduchá poučka říká, že politik, který rozhoduje o vašich penězích a životech a který – jako v případě premiéra – má k dispozici rozsáhlý aparát, včetně zpravodajských služeb, musí být schopen odpovědět na každou otázku, včetně těch týkajících se soukromí. A to zvlášť ve chvíli, kdy své soukromí a rodinu sám vystaví veřejnosti třeba ve volební kampani.

Takže, když si Andrej Babiš z hnutí ANO stěžuje, že média a opozice zatahují do politiky jeho rodinu, třeba v příběhu Čapího hnízda, je to směšná stížnost. Svou rodinu do svého podnikání, politiky a posléze i právních problémů zatáhnul jen on sám.

Jsou ale chvíle, kdy novinář sám může cítit nepatřičnost jisté otázky, která se prostě špatně klade, protože pozor, i většina novinářů je stále vybavena jistou citlivostí a taktem. A přesto taková otázka padnout měla.

Konkrétně je řeč o vztahu někdejšího předsedy vlády Petra Nečase z ODS s ředitelkou jeho kabinetu Janou Nagyovou, dnes Nečasovou, který byl veřejným tajemstvím několik let, a přesto nikdo nenašel kuráž tenhle dotaz tehdy nejmocnějšímu muži v zemi položit. Autora této poznámky nevyjímaje.

Učinili tak až v červnu 2013 pánové Šlachta s Ištvanem za poněkud dramatických okolností. Běžný lidský příběh se stal bezpečnostním rizikem pro celou zemi.

Jinými slovy: otázka na to nejhlubší lidské soukromí může být zcela legitimní a smí mezi novinářem a politikem padnout.

A zároveň pro pořádek dodávám, že bych ji Petru Pellegrinimu nepoložil.

Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme