To z něj pod vedením kancléřky Angely Merkelové hodlalo udělat jeden z vrcholů svého půlročního předsednictví v čele sedmadvacítky, zvláště když se nyní zdá, že po letních měsících by podmínky i pro tak velké akce mohly být přijatelné.

Příslovečné psisko proto bude zakopáno jinde než v manuálech epidemiologů, ale mnohem pravděpodobněji v politice. V měsících, kdy se světem z Číny rozšiřovalo onemocnění covid-19, byla čím dál zřejmější proměna politiky Pekingu, který oficiálně nadále hlásá harmonické mezinárodní soužití a klade důraz na vícestranná jednání.

Kritický rok

Realitu mnohem plastičtěji odráží asertivnější chování jeho diplomatů, jak z vlastní zkušenosti poznalo i Česko. Bylo to možné pozorovat během loňských bouří v Hongkongu, kde byly tvrdě potlačovány pouliční protesty zastánců už beztak okleštěné demokracie v oficiálně zvláštní administrativní oblasti Číny.

Po nich letos přišel čerstvě schválený návrh zákona o národní bezpečnosti, který má umožnit, aby komunistická tajná policie mohla stíhat nepohodlné obyvatele nejvýznamnějšího finančního uzlu jihovýchodní Asie kvůli vágně formulovaným podezřením z terorismu či separatismu.

Stačí přidat malý pokrok v obchodních jednáních mezi Evropskou unií a Čínou a hrotící se spor mezi Spojenými státy a Čínou, aby bylo zřejmé riziko, že zářijový summit se nestane plánovaným prvním krokem do další dekády vzájemných vztahů, ale veřejným diplomatickým debaklem.

Pozoruhodné je, že o rýsujících se rizicích začíná veřejně mluvit i Peking. Anglicky vydávaný a vládou ovládaný deník Global Times připomněl vzájemnou obchodní provázanost, letošní rok označil za kritický ve vzájemných vztazích s tím, že čínské úspěchy v boji s pandemií koronaviru vyvolaly pochybnosti o fungování západních demokracií a jejich víře v takzvaná lidská práva. To vše doprovozené vzkazem, že pokud se Evropská unie nezbaví své vadné mentality, bude to mít negativní následky na vzájemné vztahy. Neboli: „Pokud se nezměníte, přijde trest.“

Za těchto okolností se odklad summitu s druhou největší ekonomickou velmocí s odkazem na pandemii jeví nejméně bolestným řešením. I tady však platí, že odklad zůstává odkladem. Přinejmenším po listopadových amerických prezidentských volbách se Evropská unie, kterou se Čína pokouší jednáním jak s jednotlivými zeměmi, tak se skupinami států rozkládat, aby oslabila její vyjednávací pozici, bude muset rozhodnout, jak odpoví na rostoucí tlak Pekingu.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR

Adam Černý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít