Teroristé útočí na naše smýšlení
V posledních týdnech opět znepokojily veřejnost Francie a Rakouska teroristické útoky motivované radikálním islámem. Umírali při nich nejen lidé, kteří se svými výroky nějak mohli dotknout cítění muslimů, ale i lidé vybraní zcela náhodně. Násilí teroristů tedy není zaměřeno pouze proti vybrané skupině, ale proti nám všem. Když si toto uvědomíme, možná že nám vytane otázka: proboha proč, co jsme jim udělali?
A pak začneme zpytovat naše kolektivní svědomí, začneme uvažovat o případných chybách, jichž se vůči muslimům dopouštíme a jichž se vůči nim dopouštějí naši politici, a o tom, co jsme jim my, Evropané, udělali v minulosti.
Jistě přijdeme na mnohé věci, které se neměly stát a které dokonce můžeme označit za zločiny.
Jenže tento způsob uvažování je v souvislosti s teroristickými útoky scestný a nebezpečný. Svádí nás k tomu, abychom mlčky připustili, že v něčem tito zločinci mohou mít pravdu. Tak to ale není. Jsou to úvahy nebezpečné proto, že podněcují radikály k dalším skutkům. Bylo tomu tak ve 20. století, kdy dominoval terorismus marxistický a někteří významní intelektuálové jej touto cestou pomáhali ospravedlňovat.
Nic z toho, čeho jsme se dopustili my nebo naši předkové, nemůže terorismus ospravedlnit, protože ten je zločinný svou podstatou; musíme ho prostě odmítnout jako takový.
Nenechat se zastrašit
Ještě vážnější hrozbu představuje terorismus pro veřejné smýšlení. Jeho stratégové už vědí dobře, že svými útoky nedokážou destabilizovat politický a právní řád západních společností. Na to jsou příliš slabí a policie si s nimi snadno poradí.
Získávají však nepřiměřeně velkou publicitu, která jim pomáhá vyvolat hrůzu a zděšení u každého obyvatele dané země a zároveň k němu dopravit informaci, kterou se ho snaží ovlivnit.
Teroristé sdělují, že jedině oni jsou pravými reprezentanty islámu a že muslimové jsou našimi nepřáteli. Je to jedovatá lež, jejímž účelem je vyvolat naši odvetnou reakci i proti těm muslimům, kteří s námi chtějí žít v míru, abychom je nahnali do jejich řad. Je to strategie, která se osvědčila i jiným radikálům v minulosti a funguje stále.
S úspěchem ji používali také komunisté, kteří vyvolávali vyhrocené sociální konflikty, aby odlákali dělníky sociální demokracii. I dnes na tento trik významná část společnosti naletí a hned volá po zákazu islámu v Evropě. Kdybychom však něco takového učinili, bylo by to špatné, neúčinné a sílu teroristických organizací bychom jenom zvětšili.
Daleko efektivnějším postupem, k němuž přistupují vlády demokratických zemí, je postupná eliminace islamistického prostředí, které podněcuje radikalizaci mladých lidí, a přesně cílené zákroky i proti pouhým zárodkům násilnických organizací. Pomoci však musí sama muslimská komunita tím, že bude fanatiky ve vlastních řadách včas odhalovat a veřejně se od nich distancovat.
Pro nás pak je nejdůležitější nenechat se teroristy ani zastrašit, ani ovlivnit.
Autor je filozof a pedagog
Jak občanská sbírka zachraňuje pověst Slovenska
Kamila Pešeková
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider