Podle prohlášení širšího předsednictva i obecně panující představy prý už tým oranžových svou bitvu prohrál. Za každých okolností údajně vyhrává prezident Miloš Zeman, který přitlačil ke zdi nejen socialisty, ale také premiéra Andreje Babiše. Ani on, ani Hamáček se Zemanem z osobních a stranických důvodů nechtějí jít do konfliktu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý ranní komentář Thomase Kulidakise

V takovou chvíli by naše nejstarší politická strana měla myslet na pud sebezáchovy a snažit se zachránit. Cesta je přitom docela jednoduchá. Stačí mít odvahu, neboť kdo se bojí, nesmí do lesa a také nemá co dělat v politice.

Vždyť kdo by chtěl následovat stranu „rozhodného možná"? Sociální demokraté by tudíž měli udeřit do stolu, rezignovat na vládní funkce a zároveň podat výklad celé události jako první, aby je zase někdo nepředběhnul.

V politice se dá vysvětlit všechno a stačí mít jen správné, stručné a pochopitelné argumenty.

Sociální demokraté by kupříkladu mohli postupovat následovně: vypočíst, jakých úspěchů zatím ve vládě dosáhli, počínaje zrušením karenční doby, konče zvýšením minimální mzdy a důchodů. Premiér Babiš totiž při své návštěvě sociálnědemokratického předsednictva vysvětlil, že DNA jeho hnutí obsahuje úspornost.

Máme páteř

Vzhledem k tomu, že dosavadní opatření vlády ve prospěch středních a nižších vrstev bylo vším jen ne úsporným šetřením, logicky z Babišova vyjádření vyplývá, že se přidávalo zásluhou ČSSD.

Do jaké míry se zásluhy dělí, to už Lidový dům nemusí zajímat, protože mu jde o to, přičíst si po vzoru dosavadního vládního partnera zásluhy své a okořenit je klidně i zásluhami cizími.

Převzato z Plusu

ČSSD by následně mohla pokračovat stručným seznamem toho, co by ještě chtěla a mohla vládním angažmá dosáhnout, kdyby s ní Babiš a Zeman nejednali jako s hadrem.

Tečkou za vyjádřením by pak bylo prohlášení šéfa ČSSD a spolustraníků, že mají páteř a ohýbat ji více nemíní. To by bylo pro veřejnost pochopitelné vysvětlení, které by mohlo oranžovým dát následující možnosti.

Odejít z vlády zavčasu, než ji naplno dožene zpomalování ekonomiky, bruselské audity a jiné patálie. Zároveň by ČSSD zvýšila svou cenu pro premiéra, který se štítí otevřené spolupráce s SPD za podpory komunistů.

Tvrzení sociální demokracie, že se nechce loučit s vládou, aby zabránila nástupu formace Tomia Okamury, je totiž zbytečný masochismus nejhrubšího zrna.

Odejít se ctí

Do voleb už mnoho nezbývá a hořký pohár případného angažmá SPD by si naplno vypil Andrej Babiš.

Jeho spolustraníci o SPD nijak zvláště dobře také nesmýšlejí, včetně několika ministrů. Gordický uzel stávající politiky by byl rozseknut s následujícími možnými výsledky.

Za prvé, sociální demokracie by odešla se ctí a s aureolou oběti, které jiní znemožnili práci pro lidi. Za druhé, Andrej Babiš by se zhrozil a možná by i našel chuť dát lepší ministerstva nebo bojovat s prezidentem výměnou za zachování koalice. Za třetí, šli bychom k předčasným volbám, protože účast SPD na vládě by byla nepřijatelná.

Nebo možnost poslední, chvíli bychom to překlepali.

Všechny alternativy jsou ale lepší než stávající utrpení podkopávající ústavní pořádek parlamentní republiky i do budoucna. Chce to jen odvahu a odpovědnost.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít