Ředitel ÚZIS by chtěl přestat vydávat denní počty obětí covidu. Není to dobrý nápad

Nápad nezveřejňovat denní počty obětí je další díl protivné přetahované: podle Ústavu zdravotních informací a statistiky média nechápou, co se ve zdravotnictví děje, a měla by ukazovat co nejméně dat. Tenhle přístup nicméně dostal Česko tam, kde teď je. Správná cesta je opačná.

Komentář Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Je otázkou, jestli „tlupa hyen“ nenadělá svou naivní interpretací méně škody, než vládní vykladači dat. Ilustrační foto | Foto: TayebMEZAHDIA/CC0 Creative Commons | Zdroj: Pixabay

„Mám jenom krátký dotaz na ministerstvo zdravotnictví, zda je opravdu nutné hlásit médiím informaci o úmrtnosti na covid každý den,“ ptal se začátkem listopadu na zdravotním výboru sněmovny poslanec za ANO Rostislav Vyzula (viz záznam, čas 1:59:05).

„Profesor Válek i profesor Dušek řekli, že ta informace je nepřesná, nechci říct přímo nesmyslná,“ pokračoval. „Všichni víme, že ti pacienti všichni na covid nezemřeli. A přitom na dolní liště v médiích jde úmrtí na covid třeba 150 za den, což je extrémně deprimující informace.“

„Tři věty,“ odpovídal mu Ladislav Dušek, ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). „Já si to myslím užívám nejvíc ze všech, denní vysílání nejenom tohoto čísla. Není to jediné číslo, které by vyžadovalo trochu vyzrát.“

„Chybí nám něco, co bych označil za národní komunikační strategii v době této epidemie, jejíž součástí by bylo mimo jiné i nastavení pravidel, jaká čísla se vysílají v reálném čase a jaká ne, a co znamenají. Já nemám tuto pravomoc a ani bych ji jako zaměstnanec ÚZISu mít neměl, nevím, kdo by ji mohl mít. Pokud takový subjekt existuje, možná je to sněmovna jako suverén. Ve chvíli, kdy mně jako zaměstnanci ÚZISu doputuje papír, abych toto číslo přestal vysílat a řádně po validaci informoval veřejnost o mortalitě třeba za poslední čtvrtrok se standardizovanými hodnotami a s nastavenými příčinami úmrtí třeba ve spolupráci s ČSÚ, strašně rád tak učiním. Nyní, kdybych já sám na tento podnět vysílání tohoto čísla vypnul, rozpoutám doslova mediální peklo.“

Minulý týden se debata přenesla z výboru do pléna sněmovny.

„V situaci, kdy i díky veřejným datům veřejnost ví, že situace je vážná, začali poslanci vašeho hnutí zpochybňovat to, aby se data zveřejňovala,“ interpelovala premiéra Andreje Babiše z hnutí ANO v návaznosti na zmíněnou debatu pirátská poslankyně Olga Richterová.

„Na výboru pro zdravotnictví se diskutoval nápad přestat zveřejňovat aktuální data o úmrtích,“ pokračovala. „A bohužel i vysoký státní úředník, který to má celé na starosti, se k tomuto nápadu přidal. Já věřím, že diskuse na výboru byl spíš takový bonmot, ale přesto by mě uklidnilo, kdybyste se jasně vyjádřil, že utajování včasných dat o úmrtích v souvislosti s covidem odmítáte. A o to vás v této interpelaci žádám.“

„Vy jste skutečně nechutná,“ začal premiér. „Vám nevadí, že tady jsou nějací pozůstalí? Vy stále mluvíte o těch mrtvých. Vám dělá radost, že tolik lidí zemřelo? Asi jo, když to tady stále dáváte na stůl.“

„Absurdní debata. Nikdo nic nezpochybňuje. Totiž žádná metodika neexistuje v Evropě. Není žádná metodika,“ pokračoval poněkud překvapivě předseda vlády (metodika Světové zdravotnické organizace).

„A kdo chce utajovat? Nikdo nic nechce utajovat. Naopak. Já vůbec nevím, kdo, jaký náš poslanec o tom mluvil. Pokud vím, tak mluvil o tom pan Dušek z ÚZISu, který se údajně vyjádřil, že by to nechtěl zveřejňovat. Takže nikdo, já nevím o tom, že by někdo z ministerstva zdravotnictví ani z vlády, žádné utajování není. Některé servery nejsou schopny ani spočítat ty čísla. Publikují. Velká radost.“ Atd.

Nepochopili byste to

Premiér má pravdu, že je to absurdní. Tak absurdní, že by normálně nemělo smysl reagovat. Jenže taky tak absurdní, že je to nutné.

Vyzulův/Duškův návrh je totiž v linii toho, co sledujeme od jara a v menší míře už několik let: ÚZIS se brání zveřejnění dat, která by se dala dezinterpretovat, mohla by někoho vyděsit nebo by mohla říkat něco, co podle Duška poškozuje české zdravotnictví.

Novináři jsou v jeho světě užiteční idioti, kteří mu pomůžou říkat to, co sám považuje za důležité. Například screening rakoviny, který v Česku pomohl rozvinout. Článek k tomuto tématu jsme si také domluvili po loňském rozhovoru.

Jakmile ale média ukazují něco, co řediteli ÚZIS není po vůli, jsou pro něj „tlupa hyen“, jak označil novináře en masse na sněmovním výboru v dubnu.

Jako datový novinář, kterého baví zdravotnická data, jsem Ladislava Duška na jaře zčásti chápal a v dubnu v podcastu Vinohradská 12 se snažil jeho pohled vysvětlit.

Dezinterpretace je opravdu ve zdravotnictví klíčové téma. Jeden příklad, pro představu: zveřejnění úspěšnosti operačního zákroku – řekněme operace srdce – povede média k vytvoření seznamu nemocnic podle jeho úspěšnosti. Bez dalšího vysvětlení se pacienti budou snažit dostat do špitálů na čele žebříčku a naopak utíkat z nemocnic s nízkou mírou přežití.

Jenže tady je háček: nízká úspěšnost může ve skutečnosti znamenat, že se do špitálu vozí ty nejtěžší případy, protože je na ně dobře vybavená. Žebříček tedy může o kvalitě nemocnic říkat přesný opak, než data znamenají.

Jednoduchá není ani interpretace dat o covidu, včetně počtu obětí. Zda jde o úmrtí s covidem, nebo na covid je relevantní otázka a ostrá hranice mezi nimi není; proto není počet obětí covidu tak tvrdé číslo, jak ho většina médií chápe. Na to také poslanec Vyzula s šéfem zdravotních statistiků Duškem narážejí.

Řešením ale není přestat data poskytovat. S dezinterpretací se má bojovat tím, že se poskytuje víc a detailnějších informací, ne méně nebo žádné. Společný úkol úřadů a médií je vysvětlit veřejnosti, co toto číslo říká – i se všemi poznámkami pod čarou. Chtít ho utajit, „protože byste to stejně nepochopili“, je špatně.

A právě to nám – a tedy vám – ÚZIS vzkazuje. „Sorry, ale medicíně nerozumíte, radši vám neřekneme nic,“ stojí mezi řádky. „Lidi v nemocnicích prostě umírají, někdy míň a někdy víc, to vám stačí. Kdybyste znali pravdu, vyděsili byste se, to není pro vás.“

Číst data podle profesora Duška dovedou jen akademici. Chcete příklady?

Co by se mohlo pokazit

Zveřejnění dat o počtu nakažených pro obce s rozšířenou působností, kterých je něco přes dvě stovky, by podle ministerstva zdravotnictví způsobilo dezinformace, paniku, chaos. Data jsme získali po víc než měsíční právní přetahované s ministerstvem zdravotnictví.

Podobně nedobytná byla data o počtu nakažených ve všech 6246 českých obcích, která dostávají starostové. Když se je nakonec podařilo zveřejnit, chaos skutečně nastal: ukázalo se, že v datech, která starostové dostávali, byly chyby. Zveřejnění dat vedlo k odhalení – a snad i opravě – nepřesností.

Minulý týden jsem ÚZIS požádal o komorbidity, tedy další zdravotní potíže, u zemřelých na covid. Jde o něco, co by pomohlo upřesnit představu, jaké jsou nejohroženější skupiny.

„Pracovníci ÚZIS ČR v tuto chvíli zpracovávají odbornou studii věnovanou této problematice,“ přišla odpověď z tiskového oddělení. „Studie je zpracovávána podle vědeckých standardů, včetně náležitého recenzního řízení. Jakmile bude dokončena, obratem ji zveřejníme.“

Jinými slovy: tůdle. Mimochodem, podobné odpovědi dostávají kolegové několik měsíců, studie měla původně být hotová na konci září.

Spor o naprostý základ – anonymizovaná data o jednotlivých testech – dospěl až k žalobě a soudu. Zeptali jsme se například na to, kolik lidí bylo přesně testováno, kdy a jakou metodou, kdo je na testy poslal a jak dopadly.

Zdravotničtí statistici spolu s ministerstvem zdravotnictví odmítli data poskytovat. Nenamítají ochranu soukromí, ale svéhlavě odkazují na paragraf, podle kterého veřejnost zkrátka nemá na zdravotnické statistiky nárok. Důvod přitom není jasný ani ze zákona, ani z důvodové zprávy. Paragraf do zákona skrze zdravotnický výbor dostal sociálnědemokratický poslanec a lékař Jiří Běhounek. Ten si ovšem na jeho účel nevzpomíná.

To jsou jen spory, do kterých jsme se „namočili“ my, coby datové oddělení iROZHLAS.cz. Dalších podobných je spousta. Odpor ÚZIS poskytovat informace podle infozákona je i na české poměry mimořádný.

Je přitom otázkou, jestli „tlupa hyen“ nenadělá svou naivní interpretací méně škody, než vládní vykladači dat. „Máme samozřejmě nadále diagnostikovat, připravovat nemocniční péči a věnovat koronaviru pozornost, ale neměli bychom si už dopředu připravovat scénáře, které by zase vedly k zavření celé země,“ řekl ředitel ÚZIS 26. srpna ve fascinujícím rozhovoru pro Aktuálně.cz. V době, kdy už prediktivní modely varovaly před hrozbou opětovného růstu epidemie.

„Takže si myslíte, že bychom se třeba od zítra mohli přestat covidem-19 stresovat a brát ho jako tolikrát omílanou chřipku?“ ptá se autor zmíněného rozhovoru. „Takhle k němu můžeme přistupovat už od začátku června,“ odpovídá Dušek.

„Z čísel je evidentní, že epidemie jeví známky zbrždění,“ oznámil profesor Dušek na tiskovce minulý pátek. „Z týdne na týden klesá populační zátěž i reprodukční číslo.“

Má pravdu, čísla se skutečně snižují. Jenže podíl pozitivních testů se stále pohybuje kolem pětadvaceti procent. Když se podíváme na doporučení Světové zdravotnické organizace, „příliš mnoho“ je u pozitivních testů pět procent. Pod tímto číslem má podle ní země nad šířením nemoci kontrolu. Protiepidemická opatření pak má smysl opatrně rušit, pokud se číslo udrží pod pěti procenty na nejméně dva týdny.

Duškovo prohlášení tak zní zbytečně hrdinsky, zvlášť když mu musí být jasné, co bude následovat. Ministr průmyslu a obchodu a dopravy Karel Havlíček (za ANO) už také zmínil, že obchody, restaurace a služby otevřou všechny najednou v posledním listopadovém nebo prvním prosincovém týdnu. Co by se tak mohlo pokazit.

Pojď mi hop. Žádná lepší reakce mě nenapadá.

Otevřenost: nutná podmínka

Ještě k dostupnosti covidových dat. Základní agregované statistiky ÚZIS publikuje na pěkném webu – také jako otevřená data – a vedle nich v metadatech jakž takž popisuje, co znamenají a jak vznikají. Po schválení zároveň nabízí vybraným organizacím přístup k podrobnějším datům.

Co ještě chceme? Dobře, že se ptáte.

Radikální otočku vlády, ministerstva a ÚZIS. Přiznání, že média nejsou satan, ale partner. V zemích, kde stát dokáže s veřejností komunikovat, zvládají pandemii lépe. V Česku bojujeme o naprosté minimum. Část společnosti si odmítá problém vůbec připustit, tím méně spolupracovat na jeho řešení.

Proč se musí veřejnoprávní médium - kvůli tomu, aby mohlo kvalifikovaně informovat o pandemii - soudit o data s ministerstvem zdravotnictví?

Jenže žijeme v části světa, kde se nic nezveřejňuje, pokud to neřekne zákon. Často ani pak.

Správné řešení: zveřejňovat maximum dat a zároveň poskytnout co nejpodrobnější vysvětlení, co znamenají a jak vznikla, aby se předešlo chybné interpretaci.

České řešení: dlouhý nos. Říkáme to s kolegy a asi milionem datových analytiků včetně týmu na ministerstvu vnitra asi bilion let; moc se toho zatím nezměnilo. Postoje těch, kteří rozhodují, vůbec. Je to malinko frustrující. Přednost má – nejen v medicíně – paternalistický přístup „radši jim nic neukazujte, stejně by to nepochopili“.

Atd. atd. atd.

Otevřenost dat (též známá jako ochota spolu mluvit) je jen jedna z podmínek, aby se z vyhořelého státu stala funkční evropská země. Není to podmínka dostačující, je ale nutná.

Jan Boček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme