Závod o vakcínu. Myslet pouze lokálně k ničemu nevede

Česko vyvíjí svou vlastní vakcínu proti koronaviru. Na vývoji má spolupracovat Státní zdravotní ústav, Ústav hematologie a krevní transfuze a Institut klinické a experimentální medicíny. Odpovědí na oznámení byl otevřený dopis osmi členů a členek Učené společnosti České republiky, kteří takový krok kritizují jako nepromyšlený – konkrétně poukazují na naivitu a podfinancovanost záměru.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Testování na nemoc covid-19 (ilustrační foto) | Foto: Adolf Horsinka | Zdroj: MAFRA / Profimedia

Prohlášení podle nich „vyvolává podezření, že u jeho zrodu stáli lidé bez kompetentních znalostí a potřebných zkušeností“. Autoři dopisu zdůrazňují, že není možné spoléhat na omezené lokální znalosti a že by se Česko mělo spíše zapojit do evropské snahy o přípravu vakcíny. Evropská komise ostatně na její vývoj vybrala přes sedm miliard eur.

Přehrát

00:00 / 00:00

Klára Vlasáková: Závod o vakcínu. Myslet pouze lokálně k ničemu nevede

Jeden ze signatářů dopisu, Jan Konvalinka, který působí jako vedoucí výzkumné skupiny na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, k tomu v rozhovoru pro Český rozhlas Plus řekl, že nápad je zpozdilý, zastaralý a nestojí za ním skuteční odborníci.

Další signatářka a imunoložka Blanka Říhová v Deníku N upozorňuje, že velké farmaceutické společnosti mají před Českem několik měsíců náskok a vycházejí ze znalostí nasbíraných při vývoji vakcín proti jiným typům koronavirů.

Vydělávat na obavách lidí?

Ve světle těchto argumentů představa, že se u nás bez provázanější spolupráce s ostatními zeměmi vyvine účinná vakcína, působí vážně poněkud naivně. Celé to nicméně poukazuje ještě na jednu zásadní věc.

Vývoj vakcíny není pouze záležitostí záchrany životů, jde také o peníze, moc a budoucí vliv. A ne všichni jsou si v tomto procesu rovni. New York Times upozorňují, že když byla v roce 2009 prasečí chřipka prohlášena za pandemii, tak se tím aktivovaly dohody mnoha bohatých zemí s výrobci vakcín o případném předběžném odkupu. Tyto země poté měly nárok na přísun vakcíny, zatímco ty chudší, které součástí podobných dohod nebyly, musely čekat měsíce.

New York Times dodávají, že Světová zdravotnická organizace v dubnu sice prohlásila, že zásoby případné vakcíny proti koronaviru budou distribuovány spravedlivě, nicméně zástupci Spojených států amerických, Ruska nebo Číny se setkání neúčastnili. Neexistuje tak žádná jistota, že si v případě účinné vakcíny budou stát všichni nemocní stejně.

Přichází pozdě, s malými investicemi a je zastaralý, komentuje plán na českou vakcínu biochemik

Číst článek

Ještě čerstvě v paměti máme nechutné obchodování s rouškami a dalšími ochrannými pomůckami: někteří bezohledně nadhodnocovali jejich cenu, a snažili se tak vydělat na strachu z neznámé nemoci. V měřítku jednotlivců šlo o záležitost, které se dostalo nepochopení a odsouzení.

„Jak někdo může vydělávat na obavách lidí?“ zaznívalo často. Tahle otázka je ale stejně relevantní, i pokud se podíváme na boj s nemocí covid-19 coby celistvý problém. Mezinárodní spolupráce by měla být v této záležitosti automatická a nikdo by neměl profitovat na úkor ostatních.

I ve světle snah o českou vakcínu vycházejících z obav, abychom nestáli stranou, je na místě ptát se, proč mají jednotlivé země tak různé vyhlídky. Zahájit čistě „náš“ výzkum není řešením tohoto problému, ale spíš jeho prohloubením. Současná pandemie totiž jasně ukázala něco, co je zjevné už z probíhajících klimatických změn: myslet pouze lokálně k ničemu nevede.

Autorka je dramaturgyně a scenáristka

Klára Vlasáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme