Tupé škrty jsou horší než ponožky v sandálech
Než vláda nastoupí z prázdnin zpátky do provozu – a věřím, že se vám už stýská –, pojďme si alespoň připomenout aktuální trendy v politickém slovníku. Abychom drželi krok s módou, co se jak správně říká a jak tomu máme rozumět. Letošní sezona je na novinky opravdu bohatá.
Čím je pro svět módy šéfredaktorka Vogue Anna Wintourová, o to se na hluboce zoraném poli jazyka dělí vicepremiéři Karel Havlíček a Alena Schillerová (oba za ANO). Udávají tón a vědí, co se má a bude nosit.
Havlíčkovou specialitou jsou přídavná jména „rekordní“ a „masivní“. Někdy je to to jediné, co si z jeho kulometných vystoupení zapamatujete: masivně podpoříme, budeme masivně investovat, připravíme masivní opatření a tak podobně.
Není divu, že slovo „masivní“ je teď tak trendy – podvědomě cítíme, že na covid-19 platí hrubá síla, takže musíme taky masivně testovat, aby se nám masivně nerozšířil. Roste poptávka po bytelnosti i po masivním nábytku. Ceny bunkrů prudce rostou.
Neškrtáme, investujeme
Ministryně Schillerová se naopak soustředí na subtilnější jazykovou výbavu. V ní se třpytí slovní spojení „tupé škrty“, jakési fascinující a zároveň věčně neuchopitelné tabu, o kterém v podstatě nikdo neví, co přesně znamená. V tom je jeho kouzlo. Jde o politickou floskuli par excellence.
„Škrty“ samozřejmě nemohou být jiné než „tupé“, protože ostré, respektive chytré škrty jsou v podání Schillerové – a vlastně jakýchkoli politiků – protimluv. Místo „chytré škrty“ se správně říká „úspory“, abychom před voliči navodili žádoucí dojem dobrých hospodářů. Chytrá může být karanténa, zemědělství nebo půjčka, určitě ne něco tak strašidelného jako škrty. Škrtnout seniorům slevy na dráze, přes to nejede vlak.
Ale bystré povahy jako Alena Schillerová vědí, že na přívlastku nakonec nezáleží. Nevhodná je vůbec představa škrtů jako takových. Škrtat znamená ubrat, utáhnout opasek, kazit zábavu, navozuje to dojem, že nebude „líp“, protože bude „méně“. Škrtat se dá jedině neblahé dědictví minulých vlád (to, jak víme, jiné než „neblahé“ být ani nemůže), rozhodně ne něco novějšího.
‚Investice do lidí‘
Celé se to dá shrnout do poučky, případně epitafu: „Z krize se musíme proinvestovat, ne proškrtat.“ Škrty si prostě představte jako 11 let starou jedovatou muchomůrku Kalouskovu.
Sociální demokracie na twitteru volá: „Státní rozpočet nesmí tupě škrtat jako za Kalouska, ale musí investovat, hlavně do lidí!“ Přeloženo: škrty jsou tupé, investice jsou chytré a vůbec nejchytřejší jsou „investice do lidí“, to je pravý letošní hit. Dva měsíce před volbami frčí investice do lidí ze všeho nejvíc.
Superhrubou mzdu zrušíme k 1. lednu 2021, říká Schillerová. Počítá s větší mírou zadlužení
Číst článek
Pojem „investice do lidí“ sice působí dostatečně vědecky, na druhou stranu až zbytečně sází na představivost voličů, co se pod ním skrývá. Tady to musel vzít do ruky Andrej Babiš, řka: „Dát lidem přímo peníze, aby to uviděli na výplatní pásce.“ A důchodci na složence.
Lidé pak budou ty něčí shůry napršené peníze reinvestovat například do svých žaludků; dřív na to škarohlídové namítali, že se státní rozpočet projídá, ale mezitím se z toho stal objev zákona zachování hospodářské prosperity.
Ostatně škrtat je jen synonymum pro slovo hladovět. Asi jste už někdy u oběda zažili ten smutný pohled na – nejspíš Kalouskem – proškrtaný jídelní lístek, ne? To snad chcete? No tak vidíte.
Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy
Druhý rok Petra Pavla. Jaký byl?
Kateřina Perknerová
Moskevský ‚klub sesazených prezidentů‘ má nového člena
Libor Dvořák
Prvotní hřích, který může za drahé bydlení
Petr Holub
Jak jsem se nezklamala na Křivoklátě
Kristina Roháčková