Mečiar tehdy volby s 27 procenty sice vyhrál, ale nebylo mu to nic platné, ani kdyby se byl spojil s národoveckými nacionalisty. S Mikulášem Dzurindou v čele pak Slovensko rychle dohnalo všechny své modernizační resty a do unie vstoupilo, stejně jako Česko, hned v prvním sledu.

Tím ale podobnost s Českou republikou končí. O desetiletí později totiž Slovensko navzdory finanční krizi přijalo euro, na které dneska většina Slováků nedá dopustit. Jejich země se tím pádem dostala do eurozóny, první ligy Evropské unie s větším vlivem na její rozhodování. A nemusí mít například obavy z měnových otřesů. Podle europoslance Pavla Svobody přichází Česko jako země orientovaná výrazně na export odmítáním eura o 2 až 3 procenta HDP. I kupní síla obyvatelstva by s eurem byla vyšší než s korunou.

Výhody převažují

Po letech, kdy populisté, od Klause přes Okamuru až po Babiše, strašili voliče eurem a lacině se profilovali jako chrabří obránci české koruny, se po nynějších volbách otevírá možnost s tímto absurdním vymýváním mozků skoncovat. Přijetí eura je totiž v prvé řadě politickým rozhodnutím.

Převzato z Plusu

Euro má samozřejmě i nevýhody, ale z ekonomického a fiskálního hlediska jsou jeho výhody pro stát s takovou hospodářskou strukturou, jakou má Česká republika, naprosto neoddiskutovatelné.

Zvlášť v dnešních časech, kdy se Babišova dluhová past, do které republiku bezuzdným korumpováním voličů zavedl, začíná zavírat a na obzoru je inflace, jakou jsme tu léta neměli, by většina lidí snad pochopila, že euro není žádný ďábelský výmysl Bruselu. A že pokud bylo za Babiše líp, byl to zčásti blahobyt na dluh.

Vysvětlit tohle všechno lidem na rovinu bude chtít odvahu. Doufejme, že ji politici obou koalic naleznou.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít