Konec světa je blízko, křesťanské tradice se bortí pod tlakem všeho od multikulturalismu po drahé máslo a likvidátoři tradiční rodiny ruku v ruce se zakuklenými komunisty z Kliniky přivádí naši civilizaci do stavu, který nebezpečně připomíná úpadek římské říše. Tyhle oblíbené teze volnočasových konzervativců zaznívají v mediálním prostoru stále hlasitěji - a nemalé zásluhy na tom má jeden z jejich hlavních šiřitelů, populární spisovatel a historik Vlastimil Vondruška.

Vondruška se publicistikou, založenou převážně na zaručených historických paralelách, zabývá dlouhodobě, do společenské nálady se ale strefuje čím dál přesněji. Loni ještě přispíval především na web dezinformačních Parlamentních listů, letos ho ale uvítaly stránky "nejčtenějšího seriózního deníku" Mladá fronta Dnes. Noviny, které ještě před třinácti lety při příležitosti referenda o českém vstupu do EU na titulní straně hrdě otiskly velké ANO ozdobené evropskou vlajkou, nabraly v rukách šéfredaktora Jaroslava Plesla výrazně nacionalistický kurz.

Máloco do nového "mladofrontovního" pohledu na svět zapadá tolik jako Vondruškovy texty. Historik dostal tento týden v novinách nebývalý prostor. Každý den od pondělí do soboty vychází v MFD jedna jeho esej. Všechny spojuje jediné téma: úpadek současné civilizace.

Své pondělní podobenství o Evropské unii jako jakémsi hybridu Sovětského svazu a starověkého Říma začíná Vondruška zostra: "Psát o tom, že národy jsou po tisíciletí základním stavebním kamenem politického dění, tmelem života veřejného i soukromého, a že každé oslabení národních hodnot vede k fatálním krizím, mi připadá jako podceňování inteligence čtenářů, protože je to věc zřejmá."

Z předstírání, že moderní pojetí národa nevzniklo až na přelomu 18. a 19. století, pak autor vychází i ve zbytku textu, ve kterém mimo jiné rozvádí představu, že "moderní evropské národy původně vstupovaly do bilaterálních a jiných svazků jako suverénní země, pak se však vlády ujali bruselští byrokrati" - takovým svazkem suverénních zemí byla zřejmě například Rada vzájemné hospodářské pomoci - a pointuje myšlenkou, že "starověký Řím byl liberálnější než Brusel." To si tedy bruselští otrokáři za rámeček nedají.

V úterní eseji se zase vrhá do hlubin středověku, aby z nich vylovil teorii o trojím lidu - rytířích, kněžích a plebsu. I tady samozřejmě existuje zjevná paralela: "Politici s pomocí úředníků vládnou, aktivisté vykonávají duchovní službu a říkají lidem, co je správné, lidé jako třetí stav pracují a svými daněmi obě předchozí skupiny živí."

"A pak tu máme čtvrtý stav, který se eufemisticky nazývá sociálně slabí a nepřizpůsobiví lidé, kam dnes ještě přibyli migranti. I ty třetí stav živí a dělá to proto, aby tenhle čtvrtý dával své hlasy tomu prvnímu a umožnil mu dál vládnout. Tenhle model má hluboké kořeny, které se dají vystopovat už ve starověkém Římě." Jak jinak.

Jak už dřív upozornil třeba publicista Michal Kašpárek, Vondruškovy divoké interpretace starověkých i moderních dějin lze často vyvrátit i se středoškolskou znalostí dějepisu. Některými z překroucených i jednoduše nepravdivých historických faktů v jeho textech se už zabýval web Manipulátoři. Z autorů publikujících ve velkých médiích mu v argumentačních faulech a kličkování konkuruje snad jen Václav Klaus mladší z ODS.

Vondruška se i jako publicista přesto těší oblibě čtenářů. Jeho jednoduché vykreslení komplikovaného světa jako bojiště zastánců tradic proti úpadkářům nahrává těm, kteří se rádi vidí v první skupině. Do dějin už ale patří i jejich vysněná neexistující doba bez homosexuálů, cizinců a liberální mládeže. Konec světa skutečně nastal - ovšem jen toho, který zná Vlastimil Vondruška.

Michal Zlatkovský Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít