Bitva o konsolidační balíček je jen začátek
Ve Sněmovně začíná příští týden to, co se dá brutálním klišé nazvat jako horké politické léto. Na program jednání přichází konsolidační balíček, který obsahuje škrty, zvýšení některých daní a omezení valorizace důchodů. Fialova vláda tvrdí, že napřesrok přinese úspory za 94 miliard korun, po dvou letech pak 148 miliard.
Horko ve Sněmovně bude proto, že opozice, ANO a SPD chce přijetí úspor, které označuje za asociální, bránit všemi dostupnými prostředky. Takže se dají očekávat dosud největší obstrukce. Uslyšíme sáhodlouhé projevy, nejen Andreje Babiše a Tomia Okamury, které nebudou mít s financemi nic společného, jednání se bude protahovat do noci, možná se někdo i přilepí ke sněmovnímu pultíku.
Lze předpokádat že úspory nakonec během července projdou. Vláda má většinu 108 hlasů a nic nenasvědčuje tomu, že by, až na drobnosti, byla ochotná s čímkoli v konsolidačním balíku hýbat. Zajímavé bude sledovat snad jen to, jestli nakonec kabinet nedostane rozum a nekývne na zdanění tichého vína, a i to by bylo spíš překvapení.
Otázka je spíše, co bude dál. Úspory, které nyní bude řešit Sněmovna, nebudou ani náhodou stačit. Je sice pravda, že rozpočet se v červnu vylepšil, z rekordního květnového schodku 271 miliard klesl o neuvěřitelných 56 miliard korun.
Jenže to je zaprvé pořád druhý nejhorší výsledek v historii Česka. A zadruhé, když se podíváme, co za vylepšením bylo, spatříme mimo firemní daně hlavně toky z evropských fondů. U zdanění fyzických osob a u pojistného dynamika výběru dál klesá. Takže strukturální problém samozřejmě trvá.
Poslanci otevřou jednání o vládním konsolidačním balíčku. ‚Budeme mluvit dlouho,‘ vzkazuje opozice
Číst článek
Zatím je pravděpodobné, že na konci roku se bude schodek státního rozpočtu pohybovat kolem 360 miliard korun. Tedy bude o šedesát miliard vyšší, než ministerstvo financí původně předpokládalo. A to dokonce i když započítáme superdividendu, pro kterou si stát sáhl do společnosti ČEZ, a vezměme v úvahu avizované úspory v chodu jednotlivých ministerstev.
Do budoucna jsou tedy možné v zásadě dvě cesty. Ta první spočívá v celkově racionálnějším hospodaření. Tedy, že se konečně někdo podívá na množství agend státu a proškrtá je. Že se skutečně omezí dotování všeho možného. A že si přestaneme namlouvat, že vyrovnat rozpočet půjde bez dalšího zvýšení daní.
Druhá cesta pak spočívá v tom, že zavřeme oči, řekneme si, zatím je to dobrý, jiné země Evropské unie jsou zadluženy i více a pojedeme nezmenšenou rychlostí vstříc dluhové zdi.
Jak to s Českem dopadne, bude záležet na odvaze této vlády. A také na tom, jaká vláda přijde po ní.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Co čeká Sýrii? Nevídaný experiment
Jan Fingerland
Zákaz bezdomovectví v Čechách? Populismus jak vyšitý
Jiří Leschtina
Jak asi Alena Schillerová vnímá svoje voliče, když se kvůli nim převléká za hranolky?
Martin Fendrych
Seriálová óda na KGB se ruským divákům líbí
Alexandr Mitrofanov