Pověst České republiky a Babišovo absurdní sobectví v případě pomoci Číně

Zahraniční politika je jednou z oblastí, ve které se každému státu vyplatí dbát na svou dlouhodobou pověst. Z hlediska praktického i morálního. Premiér Andrej Babiš (ANO) v tomto ohledu opět selhal. Tentokrát ve chvíli, kdy předvedl absurdní názorový veletoč při zvažování jak a jestli vůbec pomoci Číně v boji s koronavirem.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Premiér Andrej Babiš | Zdroj: Úřad vlády ČR
Přehrát

00:00 / 00:00

Thomas Kulidakis: Pověst České republiky a Babišovo absurdní sobectví v případě pomoci Číně

Babiš nejdřív ráno pomoc odmítl, večer změnil názor. Jeho chování připomíná pohádku Pyšná princezna. V ní král odvolává, co odvolal, a slibuje, co slíbil. V případě klasické pohádky je to roztomilá taškařice podtrhující potřebu krále vystřídat, což se také podaří. V případě českého premiéra k výměně mohou přispět jen volby, protože Babiš podle svých slov sám od sebe odejít nechce.

Jako první varoval před koronavirem, čínská policie ho ale umlčela. Teď je lékař jedním z nakažených

Číst článek

Druhá možnost je pilné studium dějin mezinárodních vztahů. Díky němu by se ministerský předseda se svými poradci mohli dozvědět, že nejlépe jsou na tom země, které se jeví ostatním silné a stabilní, ale zároveň ochotné vyjít vstříc a pomoci.

To znamená, že pokud i tak významná země jako Čína žádá zahraničí o podporu ve věci epidemie, je dobré jí vyhovět co možná nejlépe. Rozhodně to platí v případě infekční nemoci, která potenciálně ohrožuje celý svět.

Andrej Babiš a Donald Trump

O finální rozhodnutí Číně pomoci alespoň finančně se evidentně zasloužili ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) a prezident Miloš Zeman. Přebili tak Babišovo absurdní sobectví symbolizované slovy o materiálu, který „je potřeba pro naše lidi“.

Dar deseti milionů korun je důkaz, že kdo chce, hledá cestu. Kdo nechce, hledá výmluvy. I Babiš tedy zjistil, že neplatí jeho dřívější názor, že Číně není jak pomoci. Na celé věci je smutné, že to není poprvé, když premiér svým konáním vrhl stín na mezinárodní pověst jím řízené země.

Petříček navrhne uvolnění až deseti milionů korun na humanitární pomoc Číně, diplomaty stahovat nechce

Číst článek

Když svá sobecká slova pronášel, odlétal zrovna do Portugalska. Tam si zase stěžoval, že Česká republika by případně mohla dostat méně peněz z unijního rozpočtu v rámci unijních fondů. Babiš coby chytrá horákyně ukázal, že chce brát z kapes členských států – čistých plátců a ještě rozhodovat o účelu financí.

Zároveň ale pevně stojí na svých postojích, které nás dělají v očích jiných členů unie nesolidární v otázce migrace. Babišův dlouhodobý PR postoj připomíná Donalda Trumpa. Pokud ale šéf Strakovky chce „Českou republiku na prvním místě“, měl by si uvědomit realitu.

Naše země je exportní ekonomika, závislá na zahraniční poptávce. Nemusí tomu tak být vždy, že budeme žít v časech hojnosti. Bez reálné hrozby migrační vlny, epidemie infekční choroby a se šlapající ekonomikou. Může se stát jakékoliv přírodní neštěstí. Přijít neočekávaná rána osudu pro celou zemi. Pak i my budeme potřebovat pomoc a ostatní si na naši dřívější ochotu pomáhat jiným mohou vzpomenout. Z hlediska praktického je tedy naše ochota pomáhat jiným výhodná. Z hlediska morálního je naše ochota pomáhat výraz naší humanity.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme