Nákaza koronavirem je na východoasijské demokracie krátká

Zázraky se dějí. Tři východoasijské demokracie, Tchaj-wan, Hongkong a Singapur, podchytily nákazu koronavirem v samotném počátku a mohou se nyní pochlubit nejen nízkým počtem nakažených, ale i zanedbatelným počtem mrtvých.

Komentář Tchaj-wan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tchaj-pej, hlavní město Tchaj-wanu | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Všechny tři se poučily z epidemie SARS z roku 2004 a nyní nic nenechaly náhodě. Vytvořily dostatek kapacit pro případnou karanténu, v předstihu se zásobily zdravotním materiálem a velice účinně začaly využívat současné komunikační prostředky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Ivana Šterna

Ve čtvrtek 6. února Tchajwancům do mobilu přistála zpráva, která měla pro všechny totožné znění. Vláda se jich ptala, jestli se některý z nich 31. ledna nenacházel v blízkosti chrámu na Dračí hoře. Aby nedošlo k nedorozumění, zpráva obsahovala i link na mapu Googlu.

Úřady zjistily, že se tu ten den pohybovala pevninská Číňanka nakažená virem. Odpovědi na rozeslanou zprávu vládě umožnily spolehlivě zmapovat pro zdravotní službu rizikové jedince. Službě pak nezbylo, než označené jedince vyhledat a otestovat je.

V Singapuru přes WhatsApp lidé poskytují adresu a telefonní číslo v případě, že měli schůzku, pracovní nebo milostnou, navštívili kavárnu anebo jen muzeum. Úřady sdělení vyhodnocují, srovnávají s místy výskytu viru a mohou tak v předstihu vyhledat rizikové osoby, aby je rovněž otestovaly.

Občanská společnost

V obou případech se to daří také proto, že obyvatelé zmíněných zemí jsou občansky vyspělí a s vládou spolupracují. Tchajwanci si dokonce jistá omezení sami vynutili.

Podobně Hongkonžané. Sotva se objevily první náznaky nákazy, požadovali po místní vládě, aby uzavřela hranice s pevninskou Čínou. Protože se vláda zdráhala, vstoupili místní zdravotníci do stávky a stávkovali, dokud je vláda neposlechla. K rozumu přišla po čtyřech dnech.

Život tu běží normálně. Lidé chodí do práce. Hrají divadla. Muzea a knihovny jsou otevřeny. Všichni poctivě nosí roušky. Jen ti, kteří do země přijíždějí nebo přilétají, musí povinně strávit 14 dní v karanténě, lhostejno, jestli jde o Asiata, Evropana, Američana nebo místního občana.

Tchajwanci na bezmála 24 milionů obyvatel mají jen 59 infikovaných a jednoho mrtvého. Hongkonžané na necelých osm milionů 145 infikovaných a čtyři mrtvé, ale před 17 lety podobná nákaza stála život celých 299 lidí. A Singapuřani? Na takřka šest milionů obyvatel vykazují sice 226 infikovaných, z toho už ale polovinu uzdravených, a žádného mrtvého.

Nedávno zesnulý předseda Senátu Jaroslav Kubera plánoval cestu na Tchaj-wan. Patrně se i dozvědět, jak se řídí společnost bez toho, aby vláda narušovala její demokratickou a občanskou podstatu. Škoda, že jsme se nakonec nemohli jeho prostřednictvím poučit. Nynější tchajwanská lekce je totiž více než výživná.

Autor je publicista

Ivan Štern Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme