Když čekám na autobusové zastávce, roušku připravenou k nasazení, a pozoruju proud aut, připadám si spíš jako disident než jako příslušník hlavního proudu.

Automobilita se čím dál tím víc bere jako normální, přirozený způsob existence. Jiné druhy dopravy, a to včetně také rostoucí cyklistické, jsou ještě „menšinovější“ než předtím. Jejich faktická pozice dál slábne.

Důsledkem pandemie je vyhledávání individuality, ne hromadnosti. Z toho vyplývá, že naše fungování se posouvá hlouběji do režimu „drive-in“. Sem výslovně patří fastfoody, odběry medicínských vzorků, autokina, hlasování v krajských volbách. A v širším smyslu také rozvoz dětí do školy i rozvoz jídel a nákupů až „do bubliny“ k vašim dveřím. A celá kultura nákupních center s jejich parkovišti.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Jana Lipolda

Parkovat je jako dýchat. Automobilizace vypadá jako předpoklad života. Jako předpoklad, který nemůžeme anulovat, anebo můžeme, ale za cenu vážného sebeomezení. A to není pro každého.

Taková nálada se promítá i do dopravního plánování a politických rozhodnutí. Automobilismus je z podstaty dominantní, takže není divu, že když navíc ještě šlápne na plyn, sílí i protitlak z druhé strany, která individuální motorismus nepreferuje, nebo v něm dokonce vidí zlo.

A obráceně – někteří motoristé s ještě větší nelibostí nesou, když teď „na jejich úkor“ něco získávají ti druzí. Nové pruhy pro MHD a cyklisty, zužování ulic, dokonce jen úvahy o tom, že by mohlo někde ubýt parkovacích míst, to všechno budí ještě silnější vášně než dřív.

Převzato z Plusu

Typickým fenoménem současnosti je překážení. Poptávka po bublinách to nezmění, naopak, ještě vyhrotí.

Politici si mohou vybrat ze dvou základních variant. Buď přitakávat automobilové normalitě. Tedy tomu, jak se doprava a vůbec města plánovala v 70. letech 20. století: umést autům vyasfaltovanou cestičku (v Praze severojižní nebo jinou magistrálu), pěšáky uklidit do podchodů a hromadnou dopravu do metra (tím máme problém překážení zdánlivě vyřešený). Anebo porozumět tomu, že auta jsou tak dostupná a tolik si rozumí se sklony většiny moderních lidí, že místo soužití s okolím hrozí jejich „konečné vítězství“. Ano, hrozí.

Kdyby plánovači auta neomezovali, a to ještě víc než dosud, a nepreferovali jiné typy dopravy, a to ještě víc než dosud, nebude život ve městě k žití. To je jisté.

Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy

Jan Lipold Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít