Nákaza zasáhla naráz více než dva tisíce zaměstnanců, veskrze takzvaných agenturních pracovníků. Způsobila, že obce Götersloh a Warensdorf, kde sídlí firemní pobočky, musely v porovnání s okolním Německem výrazně zpřísnit podmínky ochrany před nákazou a víceméně znovu ochromily svůj dosavadní život.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ivan Štern: Pracovní agentury a koronavirus

Pojem „agenturní pracovníci“ není neznámý ani u nás. Zpravidla se jedná o zahraniční dělníky. V tomto konkrétním případě jde v drtivé většině o Rumuny, kteří na bohatším Západě hledají obživu, které se jim nedostává doma, a kteří s povděkem přijímají smluvně vázanou nabídku pracovních agentur, že jejich práci budou dál nabízet konkrétním firmám a za ni v příslušné výši fakturovat.

Výnos z příjmu agentury jde na její vlastní provoz včetně kalkulované marže a zbytek rozděluje mezi smluvně vázané dělníky. V Německu jsou označováni jako „dělníci na zápůjčku“.

Tlak na cenu

Jedinou výhodou pracovních agentur je, že na rozdíl od zbývající nabídky na trhu práce zprostředkují bezkonkurenčně nejlevnější pracovní sílu. To díky tomu, že v pracovním právu nacházejí všemožné skuliny, aby se vyhnuly opatřením chránícím zaměstnance, které ale současně jejich práci výrazně zdražují.

Agenturní pracovníci nejsou zdravotně či sociálně pojištěni. Pokud se o to nepostarají sami, ubytování je jim nabízeno to vůbec nejlevnější, hromadné, s mizernými hygienickými podmínkami. To také bylo přímou příčinou koronavirového výbuchu. Nepřímou pak, že jejich výdělek je ve výsledku tak mizerný, že jim stačí na nejnutnější živobytí, natož aby si platili potřebné pojištění, pokud navíc mají v úmyslu posílat i nějaký ten peníz domů.

Evropské sociální standardy

Pokud to někomu připomíná náš švarcsystém, pak mířil do černého. Obojí způsob zaměstnávání, jenž se snaží extrémně snížit cenu práce, je nemravný, protože je v rozporu s evropskými sociálními standardy. Zatímco švarcsytém je tam, kde pracovní poměr lze řešit zaměstnaneckou smlouvou, u nás zákonem zakázán, prodej práce agenturních pracovníků v rozporu se zákonem není.

Převzato z Plusu

První vlaštovkou je spolkovou vládou schválený návrh zákona z dílny ministra práce Hubertuse Heila, který agenturní práci v masném průmyslu zakazuje a jako jedinou zákonnou uznává zaměstnaneckou smlouvu. „Naše společnost,“ řekl, „nesmí nadále přihlížet tomu, kterak jsou lidé ze střední a východní Evropy námi vykořisťováni.“

Představitelé německého svazu masného průmyslu považují zákon za protiústavní. Ptají se: „Proč při porcování a balení sýrů mají platit jiné pracovně právní podmínky?“ A mají pravdu, byť poněkud v jiném smyslu: Jedna vlaštovka jaro opravdu nedělá, nicméně tou první může být právě jen ta jedna.

Autor je publicista

Ivan Štern Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít