Německo nyní přitvrzuje, přestože podle původních představ měl s nadcházejícími vánočními svátky nastat také obrat směrem k uvolňování opatření.

Jako kdyby měla být s blížícím se novým rokem koronavirová kapitola jednou provždy uzavřena.

Jenomže čísla svědčící o prudkém nárůstu počtu nakažených nemohla nechat politiky v klidu. Od nich proto přišlo výrazné šlápnutí na brzdu, které už možná mohlo přijít dřív. Třeba v říjnu, když byla čísla desetkrát menší.

Jakkoli je vývoj pandemie v každé zemi specifický, takže se nedá situace v jedné nebo druhé moc srovnávat už jenom kvůli rozdílným počtům obyvatel, je německý příklad v něčem výmluvný.

Ukazuje totiž, že není pravda, že by občané v některých státech byli jaksi programově disciplinovanější než v jiných.

Stejně tak, že v určité fázi, když dosáhla míra frustrace u obyvatel určité meze, nelze spoléhat na domluvu nebo jejich zdravý rozum. Pak musí zřejmě přijít tvrdý zásah státu a jeho institucí. I proto, aby se předešlo něčemu daleko horšímu.

Komu nestačí Německo, může se podívat do Francie, kde měli po dobu několika týdnů dokonce zákaz nočního vycházení. Pak ho zrušili, začali uvolňovat a po týdnu se znovu vrátili k omezením.

Převzato z Plusu

Podobně to teď udělali i Němci, kteří se domnívali, že dostanou nákazu pod kontrolu lehkým nebo částečným lockdownem, když zavřou pouze restaurace a hotely. Zjevně to ale nepomohlo, apely nezabraly, po dobrém to nešlo.

Možná, že ukončí čerstvé německé rozhodnutí určitou nepřehlednost, kdy nikdo nevěděl, co, kde a v jakém rozsahu platí. Ale salámové taktice, kdy se občanům nenalije celá pravda hned a bez vytáček, nýbrž se servíruje po malých kouscích, tím zřejmě odzvoněno není.

Sotva se zástupci zemských vlád s kancléřkou Angelou Merkelovou dohodli na opatřeních a na tom, že potrvají do 10. ledna, začali už někteří regionální premiéři prohlašovat, že ani zmíněné lednové datum by nemuselo konečné.

Že by jinými slovy mohla být omezení klidně prodloužena i poté. To nikomu z občanů příliš na klidu nepřidá. O důvěře v jejich zvolené zástupce nemluvě.

Pro mnohé z politiků, kteří pravidelně rozhodují o nejrůznějších omezeních, to ovšem může mít i neblahou dohru. Čím víc budou dopady pandemie, a především její praktické okolnosti, jako třeba zavřené obchody či maximální počty účastníků rodinných setkání, zasahovat do příštího roku, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že koronavirus bude hrát významnou roli ve volbách. Ty se budou konat hned v šesti spolkových zemích, z toho ve čtyřech východoněmeckých.

V září se pak bude rozhodovat i složení nového Spolkového sněmu, a tím nepřímo i o příští celostátní vládě.

Pro nejrůznější populisty pak nebude nic snazšího, než se postavit na náměstí a pokřikovat, že stát si během pandemie pohrával s občany a nechával je na pospas vlastnímu osudu. Mnozí na to bohužel uslyší, a to i přesto, že v té době už budou mít za sebou úspěšné očkování proti koronaviru. 

Autor je komentátor Lidových novin

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít