Proč nebyla sametová revoluce řízená ze zahraničí

Otázka, která se často vynořuje při diskuzích o sametové revoluci, zní: nebyla ve skutečnosti dílem někoho ze zahraničí?

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

‚Pojďte s námi! Taky jste Češi!‘ volali lidé. Policisté v bílých helmách přesto na Národní třídě tvrdě zakročili

‚Pojďte s námi! Taky jste Češi!‘ volali lidé. Policisté v bílých helmách přesto na Národní třídě tvrdě zakročili | Zdroj: Galerie hlavního města Prahy

Jedni mají na mysli tajné služby západních států, které měly tímto způsobem rozvrátit socialistické zřízení v Československu. Jiní mluví o ruské (sovětské) KGB, jejímž cílem údajně bylo do vedení státu dostat své lidi, které na to připravovala dlouho předem. Proč by se s tím trápila tajná služba, když to mohl zařídit generální tajemník KSSS jediným telefonátem, to nám nevysvětlí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Daniel Kroupa: Proč nebyla sametová revoluce řízená ze zahraničí

Co se týče Západu, mohu posloužit vlastní zkušeností. V 80. letech jsem měl čilé kontakty s filozofy, novináři a diplomaty z Velké Británie, USA, Francie a z dalších zemí. Jestli mezi nimi byli agenti cizích rozvědek, to nevím, a nemohu to tedy ani vyloučit.

Co však vím, je, že přestože vyjadřovali solidaritu s úsilím disidentů v jejich zápase o lidská práva, a vozili knihy a časopisy, nikdo z nich ani náznakem neříkal, co máme dělat. Všichni si byli vědomi, že jakýkoli aktivní zásah by byl medvědí službou jak disidentům, tak své domovské zemi.

Vždyť právě na něco takového státní bezpečnost toužebně čekala. A když se nedočkala, pokusila se občas takovou záminku inscenovat sama. Obvykle to však skončilo debaklem.

Naivita sovětského vůdce

Z diskusí se západními diplomaty a politiky také vím, proč se v podpoře lidí zapojených do odporu proti komunistickému režimu, drželi tak zpátky. Mělo to dva vážné důvody.

Prvním byla slibně se rozvíjející hospodářská spolupráce se Sovětským svazem a nikdo spojený s vládou nechtěl tento proces narušovat. Podobně jako teď u nás vztahy s Čínou.

Druhým důvodem bylo, že nikdo z významných a vlivných lidí nevěřil, že v takzvaném socialistickém bloku je v dohledné době možná zásadní změna systému. K největším optimistům tady patřil britský novinář Timothy Garton Ash, tehdy považovaný za jednoho z nejlepších znalců sovětského impéria.

Předpovídal tomuto útvaru jakousi „osmanizaci“, spočívající v postupné a desítky let trvající autonomizaci jednotlivých zemí. Ani on si nenechal vysvětlit, že pokusí-li se Michail Gorbačov pomocí „perestrojky“ a „glasnosti“ reformovat totalitní režim, socialismus nezachrání, ale zničí. Rychle.

Ano, v pozadí stála velká naivita sovětského vůdce, který se upřímně domníval, že když ponechá lidem ve střední Evropě volnost, provedou demokratické reformy a přitom zachovají socialismus i věrnost Sovětskému svazu. Pro své reformy potřeboval součinnost Západu, a proto si ani žádný krvavý zákrok dovolit nemohl.

Jenže jakmile lidé pochopili, že sovětská Rudá armáda proti nim nezakročí, zapojovali se ve stále větším měřítku do disidentských aktivit. Byli ochotni jít do ulic a nakonec udělat revoluci. A v zahraničí se tomu nestačili divit.     

Autor je filozof a pedagog

Daniel Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme