Komunisté si zvolili do čela Konečnou. Toxická značka KSČM je po prohraných volbách ještě zbytečnější
Vojtěch Filip ohlásil svůj záměr skončit ve funkci předsedy KSČM před více než rokem. Plánovaný sjezd se ale kvůli koronavirové pandemii odkládal, až se z něj vlastně stal sjezd povolební a v jistém ohledu i „zúčtující“. Pro uvažování i politickou práci Vojtěcha Filipa je příznačné, že jako svou nástupkyni doporučil Hanu Aulickou Jírovcovou, která si ve svých rétorických obratech i politice nezadá s krajně pravicovým Tomiem Okamurou.
Dalším kandidátem byl stalinista Josef Skála, který často nacházel své politické průsečíky s ochránci Orbána, odpůrci Evropské unie a kritiky migrace. Nakonec jasně zvítězila Kateřina Konečná (stejně je ale šokující, kolik lidí hlasovalo pro Skálu nebo Aulickou Jírovcovou).
Apolena Rychlíková: Toxická značka KSČM je po prohraných volbách ještě zbytečnější
Polistopadový vývoj českých komunistů byl v řadě věcí velmi odlišný od jiných postkomunistických zemí.
Zatímco ostatní komunistické strany se většinou po pádu železné opony rozhodly transformovat a kriticky nahlédnout své předchozí působení, česká KSČM udělala (po krátkém experimentu, kdy v čele strany stál režisér Jiří Svoboda, na kterého byl dokonce spáchaný pokus o atentát) pravý opak: zakonzervovala se.
Komické přitom je, že s postupem času se strana zřekla i nějaké domnělé „levicovosti“ a stala se jen asociálním dinosaurem české politiky.
Dobře se to dá ilustrovat třeba na působení bývalého hejtmana Ústeckého kraje Oldřicha Bubeníčka, který brojil proti obědům zadarmo pro chudé děti nebo právě na působení Aulické Jírovcové, která byla nejhorší zastánkyní takzvaných kojeňáků nebo se v době covidu stavěla proti lidem v továrnách, když se jí nelíbilo proplácení plné nemocenské.
Filip bude dál předsedou komunistů. Zůstává i celé současné vedení strany kromě Konečné
Číst článek
„Sto procent nemocenské znamená uzavření ekonomiky,“ tvrdila tehdy Aulická Jírovcová.
Stačila spolupráce s oligarchou
Vítězná europoslankyně Konečná stála vždy trochu mimo hlavní stranický proud, což se během letošního sjezdu – při snaze o nějaký symbolický obrat strany – jevilo jako výhoda. Očekávat od ní nějakou zásadní změnu by ale bylo naivní.
A to i proto, že se Konečná nechce vzdát svého mandátu v Evropském parlamentu, což ji bude na domácí scéně značně limitovat – jak v médiích, tak uvnitř strany.
Konečná také řekla, že nechystá „vymazání značky“ KSČM. Je přitom otázka, jestli to vůbec je v jejich silách. Zdá se totiž, že ani pro své voliče už komunisté nereprezentují to, co před lety, tedy alternativu k polistopadové politice či formu politického zapomnění na vlastní historii. Skrze své vládní angažmá jednoduše splynuli s dalšími stranami.
Vzhledem ke všem antikomunistickým snahám je nakonec paradoxní, že k tomu, aby poslanci a poslankyně Komunistické strany Čech a Moravy vypadli ze sněmovny, stačilo vlastně jediné: Tichá, ale jasně deklarovaná spolupráce s oligarchou a předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem a kritickou veřejností tolik nechtěná účast ve vládě. A tak po čtyřech letech s vládou čekala letos komunisty volební porážka.
Nyní si nové vedení může říkat, co chce. Fakt je ale ten, že toxickou značkou byli čeští komunisté vždy. Teď se k tomu jen přidal první výrazný neúspěch. Změnit stranu s jejími stávajícími strukturami, názvem i způsobem uvažování bude pro Konečnou náročné. Skutečnou otázkou ale je, jestli KSČM česká politika opravdu nějak výrazně potřebuje, nebo je spíš čas, aby tato strana už definitivně odešla.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Jak reálná je vláda ANO s ODS
Jiří Pehe
Zlato už zase září, uprostřed nejistot
Tereza Zavadilová
Proč je dobré míti zaručenou mzdu
Petr Holub
Ficova politika na všechny čtyři světové strany
Kamila Pešeková