Proč volit KSČM, ani dialektika nezodpoví

Předseda Filip a jeho následovníci se zatím o teplá místa v Poslanecké sněmovně bát nemusí. Hrůzu jim ale musí nahánět fakt, že jejich bývalí voliči evidentně stále více považují za snazší najít jehlu v kupce sena než důvod, proč KSČM volit.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vedení KSČM | Foto: Josef Kopecký / iDNES.cz | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Komunistická strana Čech a Moravy si za to ostatně může sama. Jen mistr dialektiky dokáže vysvětlit, proč strana považující se historicky za předvoj socialismu, pěst lidu a potíratele bezpráví podporuje miliardáře Andreje Babiše. Celá situace ohledně tolerančního patentu komunistů vůči vládě ANO a ČSSD navíc připomíná masochismus.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Thomase Kulidakise

Premiér Babiš a jeho tým dokázali komunistům ukrást skoro všechna témata, která je ještě udržovala naživu. V první řadě poukazování na události mafiánského kapitalismu 90. let už není doménou komunistů ani sociální demokracie, ale Babišovy písně o „korupčnících“ minulosti. Nejde ale jen o poukazování na nepravosti dob rozkrádání kdysi státního majetku.

Vládě ANO a ČSSD se daří luxovat hlasy nejen levicových voličů zvyšováním důchodů, rodičovské, minimální mzdy, sociálními programy. Komunisté tak se svou salonní parlamentní politikou přichází o téma sociální spravedlnosti.

Šéf KSČM Filip intervenoval v Horáčkův prospěch i u sociálního úřadu. Hrozil kontrolním výborem a NKÚ

Číst článek

Strůjci vlastní porážky

Negativní postoj vůči Severoatlantické alianci je nespasí, protože v době neexistujícího bezprostředního válečného ohrožení to lid zase tak nepálí. Kritiku Evropské unie komunistům také přebraly ostatní strany. V čele s ODS.

Nejpalčivější problém českých komunistů je ovšem ztráta autenticity. Ve většině ostatních zemí Evropské unie se jejich bratrské partaje hlásí k odkazu minulosti. Stalinismem počínaje, marxismem leninismem a eurokomunismem konče.

V Itálii se komunisté dostávají do parlamentu běžně, do 90. let byli jednou z nejsilnějších stran. Na Kypru byl kovaný komunista prezident. V Řecku komunisté dále vystavují na odiv srp a kladivo. U nás se zaštítili nic neříkajícími třešněmi. Není se pak co divit, že radikální levici KSČM neláká.

Můžeme samozřejmě vycházet z předpokladu, že na západ od bývalé železné opony byl jiný vývoj, že lidé nezažili rovnost v chudobě bývalého komunistického ráje. To nic nemění na tom, že jestliže je vrchol komunistické činnosti rozhodování předsedy Filipa v rámci organizačního výboru Poslanecké sněmovny kdo, kam a kdy z poslanců pojede, nic lid nemotivuje KSČM následovat. Ani skalní komunista Skála, ani umírněnější poslanec Dolejš, ani ranař Ondráček, ani jiní to nezachrání.

Zbytečně se durdili ti, kterým bylo líto, že se komunisté nestali po roce 1989 zakázanou stranou. Vyprázdněním své politiky na hranici dialektického pochopení se KSČM pomalu ale jistě zakazuje sama. Komunisté se tak stávají strůjci vlastní porážky.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme