Je několik věcí, které víme, jiné lze dovodit a o některých můžeme jen spekulovat. Například proč byl Muslim zatčen u nás. Do Prahy přiletěl z Bruselu, kde se volně pohyboval. K trvalému pobytu je hlášen ve Finsku. 

Je pravděpodobné, že turecké tajné služby sledují jeho pohyb po Evropě a Českou republiku vytipovaly jako slabý článek – proto požádaly o Muslimovo zatčení u nás. Snad to souvisí s případem dvou českých občanů v Turecku odsouzených za kontakt s kurdskými organizacemi k šestiletému vězení. 

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Skutečnost, že obě strany, česká i turecká, obchod se zadržovanými veřejně odmítly, svědčí spíše o tom, že nějaká nabídka nebo výzva padla. Kdo se rozhodl, že výměna neproběhne, zatím známo není a možná ani nebude.

Turecká cesta

Na rozdíl od Česka nezažívá Turecko nic nezvyklého. Má velmi dlouhou tradici ovlivňování některých politicky citlivých rozhodnutí i ve vzdálených zemích. Tvrdá slova o tom, že Česká republika podporuje terorismus, patří do této hry. 

Ankara také založila relativně novou tradici využívání mezinárodních zatykačů pro politické účely. Jde o to, že sítě jako je třeba Interpol vycházejí z toho, že všechny zúčastněné státy mají podobnou představu o spravedlnosti, což se občas ukáže jako omyl. Podle zjištění časopisu Respekt Sálih Muslim ani není dohledatelný na internetových stránkách této organizace. 

Česká republika už určitou zkušenost s vydáváním do Turecka má, i když šlo o případy, které nevyvolaly zdaleka tak velkou mezinárodní pozornost. Jde například o zatčení tureckého Kurda Nazmiho Sahina v roce 2015 na našem území. V Turecku byl odsouzen za terorismus, ale posléze se ukázalo, že jen roznášel letáky Kurdské strany pracujících. To český soud vyhodnotil jako činnost, která by u nás trestná nebyla. 

Také turecká snaha přenést domácí politické konflikty do zahraničí se v posledních letech zintenzivnila. Ankara velmi úspěšně přiměla Spojené státy, aby v některých důležitých otázkách dávaly přednost jejím zájmům před zájmy jiných amerických spojenců, včetně Kurdů. Nedávno také Američané šokovaně sledovali, jak ochranka tureckého prezidenta přímo ve Washingtonu zbila přítomné demonstranty proti současné vládě. 

Turecko vykonává také silný tlak na Německo, včetně věznění (nyní již propuštěného) německého novináře tureckého původu na základě sporných důvodů. V případě, který se nás týká nejvíce, je důležité, že Sálih Muslim není občan Turecka, ale Sýrie.

Černý Petr

Je neméně zajímavé, že s tureckými orgány, včetně armády, do relativně nedávné doby blízce spolupracoval. Obvinění z podílu na atentátech na turecké půdě, jež byly spáchány v letech 2016 a 17, je tedy překvapivé. Turecká verze příběhu však vychází hlavně z přesvědčení, že kurdská syrská organizace PYD, kterou Sálih Muslim dříve vedl, je odnoží kurdské turecké PKK, kterou za teroristickou organizaci považují i mnohé západní země. 

Nic z toho neznamená, že český soud rozhodl o Muslimově vině či nevině, ale o tom, zda má být vydán do Turecka. Rozhodnutí dokonce pouze říká, že na něj nebude uvalena vazba a má být k dispozici ve státech Evropské unie – což ovšem z tureckého hlediska je velmi neuspokojivý výsledek. Černého Petra definitivního rozhodnutí o Muslimově osudu možná obdrží jiný evropský stát.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít