Kvóty? Neobhajitelné se těžko hájí

K řízení pro porušení povinnosti v otázce migračních kvót, které proti České republice zahájila Evropská komise, pronesl německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel při své nedávné návštěvě České republiky konejšivá slova. Svým hostitelům diplomaticky řekl, že se jedná o standardní situaci. Protože předmětem podobného řízení za porušování unijních pravidel byl často také Berlín.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Migranti na lodi poté, co je zachránila pobřežní hlídka u libyjských břehů. | Foto: Ismail Zitouny | Zdroj: Reuters

„Někdy jsme vyhráli, často jsme prohráli. Není nic zvláštního, že se národní stát dostane do konfliktu s Evropskou unií kvůli porušení smluv,“ uklidňoval české politiky. A měl pravdu. 

Německo například nedávno muselo s unijním právem sladit systém mýtného na svých dálnicích. Jiní členové unie, včetně České republiky, si totiž stěžovali, že původní návrh Berlína je diskriminační k neněmeckým občanům. Evropská komise věc vyhodnotila jako porušení smluv a zahájila řízení. Německo své předpisy upravilo tak, aby se alespoň trochu vztahovaly i na jeho občany a svět se točí dál.  

Nesouhlasíme obecně 

Připomeňme si, že momentálně probíhající řízení pro porušení povinnosti členského státu není nic nového ani pro Českou republiku. Jen v roce 2011 bylo proti České republice Evropskou komisí vedeno na šest desítek řízení. A i zde někdy česká vláda vyhrála, často ale prohrála.

Nejnovější kauza týkající se relokačních kvót uprchlíků a migrantů z Řecka a Itálie je ale přece jen trochu jiná. Protože se dotýká pro českou i evropskou veřejnost citlivého tématu, a to v době před blížícími se volbami do české Poslanecké sněmovny.  

Však také tisková mluvčí ministerstva vnitra vedeného Milanem Chovancem hned domácímu publiku sdělila, co stojí v odpovědi Evropské komisi v otázce migračních kvót. Zaprvé, že se systémem povinných migračních kvót Česká republika nesouhlasí obecně, že se stejně migranty nedaří umisťovat a že Itálie a Řecko nespolupracují. 

Navíc prý na jejich území není momentálně nikdo vhodný k přemístění. Takže je prý jakákoliv nabídka ze strany České republiky k přemístění bezpředmětná. 

Před rokem 

Tento argument zní poněkud zvláštně už jen vzhledem k tomu, že jen za posledních několik dní přibylo do Řecka několik stovek a do Itálie několik tisíc nových běženců. Nabízí se následující otázky. Že by tedy mezi nimi nebyl nikdo splňující podmínky? A jak to mohou v budově na pražské Letné vědět? A když je tedy problém systém povinných kvót problém, a je chápaný jako diktát, tak co ta nenaplněná dobrovolná kvóta?

Z Libye za tři dny připlulo téměř 5 tisíc migrantů, míří opět do Itálie

Číst článek

Za další jsme se dozvěděli, že Česká republika Řecku a Itálii dvakrát místa na přemístění nabídla. 5. února a 13. května 2016, tedy více než před rokem. Ani tento argument se pro účel obhajoby nezdá příliš vhodný. Představitelé Evropské komise totiž jasně řekli, že zahájili řízení pro porušení povinnosti proto, že Česká republika už rok místa nenabídla.  

A členské státy mají podle platného rozhodnutí členských zemí Evropské unie nabízet místa každé tři měsíce. Ostatně s kvótami nesouhlasily i jiné státy a teď je plní. Sice pomalu a často neochotně, ale plní. 

Musíme dodržovat právo 

Takže suma sumárum se zdá, že se v tomto případě dá těžko hájit. Systém rozhodnutí o přesídlovacích kvótách je platný a přijatý podle unijního práva. Postoj Evropské komise vysvětlil už dříve její předseda Evropské komise. „Je třeba dát jasně najevo, že i když proti něčemu hlasujete, tak musíte dodržovat platné právo,“ zněla Junckerova slova. Nic naplat, je to stejný případ, jako v případě zákonů českých. I ti, kterým se nelíbí jezdit padesátkou v obci, musí dodržovat nebo počítat s postihem.

Téměř půl milionu syrských uprchlíků se letos vrátilo domů. Situace se v některých částech země zlepšila

Číst článek

Přesto je ale dost dobře možné, že se vše vyřeší dřív. K Evropskému soudnímu dvoru jen tak rychle žaloba nedoputuje, 85 procent řízení vedených Evropskou komisí skončilo dřív, než je soudci řešili a hlavně, další vývoj bude už věcí příští vlády.  

Ta bude opět stát před volbou, jestli sankce stojí za to nikoho nepřijmout, nebo zdali se pár desítek lidí do desetimilionové země vleze. Vzpomeňme na Litvu, která vesele přemisťuje. A nad tím, že jí tři čtvrtiny azylantů následně mizí, prostě jen krčí rameny. A nikdo jí zatím nic nevyčítá. Nebo na lišácký slovenský závazek učiněný na poslední chvíli s jasným záměrem postihu se vyhnout. 

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme