Laciný populismus nás nezachrání

Platí, že kdo nesedí u stolu, je buď součástí jídelníčku, nebo na něj zbudou zbytky, nebo vůbec nic. Tento příměr platí pro vztah České republiky a států platících jednotnou evropskou měnou.

Komentář Brusel/Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Peníze, euro (ilustrační foto) | Foto: Filip Jandourek | Zdroj: Český rozhlas

Náš blahobyt je většinově závislý na vývozu, který už jenom kvůli naší zeměpisné poloze směřuje hlavně do Evropské unie a států eurozóny. Vývoj v eurozóně nás tedy ovlivňuje, my ale jako nečlenové na její vývoj vliv prakticky nemáme.

Skupina států platících evropskou měnou skutečně na místě nestojí. Francie a Německo chtějí eurozónu více integrovat, otázka jen zní, do jaké míry. Státy euroskupiny dále jednají tu o bankovní unii, tu třeba o proměně evropského stabilizační mechanismu v evropskou obdobu Mezinárodního měnového fondu. Rozhodnutí, které státy platící eurem přijmou, bude na nás mít dopady.

Jenže my eurem neplatíme, tudíž v místnosti, kde se jedná o věcech, které na nás budou mít vliv, nesedíme. Nesedíme dokonce ani v předsálí, protože pozorovatelský status, který si přeje premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) zatím euroskupina pro nečlenské země nezvažuje. Takže se rozhoduje v zásadě o nás bez nás.

Při přijetí eura by se kromě zvýšení politického vlivu odstranily potíže s kurzový rozdílem. A nejedná se jen o firmy, které vyvážejí nebo dovážejí. Nejsem určitě jediný, který uplatnil v zahraničí pojistku, ale kvůli kurzovému rozdílu dostal od pojišťovny menší podíl eur, než zaplatil. Rozdíl mezi výkupním a prodejním kurzem to udělá hladce udělá, a to do plusu i mínusu.

Premiér Bohuslav Sobotka | Foto: Filip Jandourek | Zdroj: Český rozhlas

Laciný populismus

Euro je samozřejmě nedokončený projekt. Jeho existence coby měnové unie bez nějaké formy unie rozpočtové je dlouhodobě neudržitelný. V případě České republiky platí, že je lepší se podílet na opravě díla, které když se zhroutí, ovlivní náš život tak jako tak.

Jenže debata o euru je v našich podmínkách skutečně zakletá. Některé ze stran, které se podle průzkumů mají šanci dostat do sněmovny, euro chtějí. Ale jako vždy mluví o časovém horizontu, který nechává rozhodnutí na další vládu. Takže teď před volbami chtějí euro nejdříve za pět let, což je stále stejný vzorec od roku 2004, kdy jsme se přistoupením k Unii zavázali euro přijmout.

V debatě také místo politických a ekonomických argumentů zaznívají zjednodušující prohlášení hrající na city. Věčné poukazy na placení údajných řeckých, italských, španělských a dalších dluhů, poukazování na důchodce v jiných zemích, a podobně.  

To vše buď svědčí o účelovosti, nebo o nedostatečném pochopení kořenů ekonomické krize. Do Evropy přišla už skoro před jedním desetiletím a o jejím vzniku i průběhu ví své nezodpovědní bankéři a investoři, kteří krizi způsobili a pak se nechali zachraňovat z veřejných peněz států, které je nedostatečně regulovaly.

Takže euro přijměme, ať rozšíříme náš vliv a máme možnost rozhodovat o věcech, které se nás týkají. Laciný populismus nás nezachrání.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme