Laciný populismus nás nezachrání

Platí, že kdo nesedí u stolu, je buď součástí jídelníčku, nebo na něj zbudou zbytky, nebo vůbec nic. Tento příměr platí pro vztah České republiky a států platících jednotnou evropskou měnou.

Komentář Brusel/Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Peníze, euro (ilustrační foto) | Foto: Filip Jandourek | Zdroj: Český rozhlas

Náš blahobyt je většinově závislý na vývozu, který už jenom kvůli naší zeměpisné poloze směřuje hlavně do Evropské unie a států eurozóny. Vývoj v eurozóně nás tedy ovlivňuje, my ale jako nečlenové na její vývoj vliv prakticky nemáme.

Skupina států platících evropskou měnou skutečně na místě nestojí. Francie a Německo chtějí eurozónu více integrovat, otázka jen zní, do jaké míry. Státy euroskupiny dále jednají tu o bankovní unii, tu třeba o proměně evropského stabilizační mechanismu v evropskou obdobu Mezinárodního měnového fondu. Rozhodnutí, které státy platící eurem přijmou, bude na nás mít dopady.

Jenže my eurem neplatíme, tudíž v místnosti, kde se jedná o věcech, které na nás budou mít vliv, nesedíme. Nesedíme dokonce ani v předsálí, protože pozorovatelský status, který si přeje premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) zatím euroskupina pro nečlenské země nezvažuje. Takže se rozhoduje v zásadě o nás bez nás.

Při přijetí eura by se kromě zvýšení politického vlivu odstranily potíže s kurzový rozdílem. A nejedná se jen o firmy, které vyvážejí nebo dovážejí. Nejsem určitě jediný, který uplatnil v zahraničí pojistku, ale kvůli kurzovému rozdílu dostal od pojišťovny menší podíl eur, než zaplatil. Rozdíl mezi výkupním a prodejním kurzem to udělá hladce udělá, a to do plusu i mínusu.

Premiér Bohuslav Sobotka | Foto: Filip Jandourek | Zdroj: Český rozhlas

Laciný populismus

Euro je samozřejmě nedokončený projekt. Jeho existence coby měnové unie bez nějaké formy unie rozpočtové je dlouhodobě neudržitelný. V případě České republiky platí, že je lepší se podílet na opravě díla, které když se zhroutí, ovlivní náš život tak jako tak.

Jenže debata o euru je v našich podmínkách skutečně zakletá. Některé ze stran, které se podle průzkumů mají šanci dostat do sněmovny, euro chtějí. Ale jako vždy mluví o časovém horizontu, který nechává rozhodnutí na další vládu. Takže teď před volbami chtějí euro nejdříve za pět let, což je stále stejný vzorec od roku 2004, kdy jsme se přistoupením k Unii zavázali euro přijmout.

V debatě také místo politických a ekonomických argumentů zaznívají zjednodušující prohlášení hrající na city. Věčné poukazy na placení údajných řeckých, italských, španělských a dalších dluhů, poukazování na důchodce v jiných zemích, a podobně.  

To vše buď svědčí o účelovosti, nebo o nedostatečném pochopení kořenů ekonomické krize. Do Evropy přišla už skoro před jedním desetiletím a o jejím vzniku i průběhu ví své nezodpovědní bankéři a investoři, kteří krizi způsobili a pak se nechali zachraňovat z veřejných peněz států, které je nedostatečně regulovaly.

Takže euro přijměme, ať rozšíříme náš vliv a máme možnost rozhodovat o věcech, které se nás týkají. Laciný populismus nás nezachrání.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme