Nechť ve ‚Stalinovi‘ dál straší jeho duch

Mezi válkami stál na Letné nejen fotbalový stadion Sparty, jak je tomu dodnes, ale také Slavie. Která se pak počátkem 50. let, byť nerada, přestěhovala do Edenu.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Metronom na Letné | Foto: Aktron | CC BY 3.0,©

A jak víme kupříkladu z filmu Muži v Ofsajdu, na utkání pražských „S“ mohli lidé zespodu od řeky vyjet po širokém pohyblivém schodišti. Ovšem jen do roku 1935, kdy byl eskalátor zrušen pro špatný technický stav a záhy se začal kopec podvrtávat při budování Letenského tunelu.

Nikoli poprvé. Už v 16. století přece vznikla Rudolfova štola sloužící k přívodu vltavské vody do rybníků v Královské oboře neboli dnešní Stromovce. A mnohem později, aspoň jak se mezi Pražany tradovalo, ale asi to byla jen pověst, vznikl pod Letnou komplex válečných krytů pro nevyšší stranické vedení. Napojený měl být pak i na tunel metra trasy A.

Půlka kníru v bramborách

To hlavní - a také nejlepší - jsou na Letné tamní rozsáhlé sady, založené před zhruba dvěma sty roky majitelem zdejších pozemků hrabětem Wimmerem z Wimmersbergu. Svého času nesly už mohutné a oblíbené sady jméno následníka trůnu prince Rudolfa a tehdy je proslavila četná plátna Antonína Slavíčka.

V ruském rádiu se v živém přenosu poprali publicisté. Neshodli se v názoru na Stalina

Číst článek

Zároveň se ovšem stále uvažovalo, co vybudovat na letenském horizontu. Nakonec tu vznikl Stalinův obludný monument, za pár let zas potupně odstřelený. Na místě zůstal jen rozsáhlý podstavec – dnes užívaný skateboardisty – a nad městem tu už pár let symbolicky tiká veliký metronom. V členitém podzemí pak doposud spočívá tříšť žulových ostatků krutovládného generalissima. A v jejich sousedství se za reálného socialismu skladovaly brambory. To by člověk nevymyslel.

Prvních pár let po listopadu 1989 se tu provozovaly rockové koncerty i divadelní představení, bizarnost „Stalina“, jak se místu říkalo, byla lákavá. Ale dlouhodobě se tu bez značných investic provozovat nic nedalo; na mřížích se znovu objevily zámky.

A nahoře se mezitím letenskou dominantou nestala ani Kaplického Národní knihovna, ani Bémův olympijský stadion. Dokonce ani gigantické oceanárium i se žraloky.

Kouzlo syrovosti 

Místo po Stalinovi však pořád láká. Předloni hovořila primátorka o plánu na novou budovu Národní galerie pro sbírku moderního umění. A to tak docela nedopadlo.

Praha chce v bývalém Stalinově pomníku galerii. ‚Primátorce se snaží postavit pomník,‘ zní kritika

Číst článek

Jen se nyní uvažuje ne o nové budově, nýbrž o využití katakomb pod bývalým pomníkem. Ale opět Národní galerií. Což je však trochu sporné. Jde o soustavu místností jednoznačně bunkrovitého charakteru a je otázkou, k jakým instalacím by mohlo být vhodné.

Lze namítnout, že krásná lounská galerie Benedikta Rejta je také v podzemí. Jenže ve starých městských hradbách a zároveň vysoko nad Ohří. V letenském případě jde o betonový prostor vyvolávající klaustrofobické stavy. Zázemí někdejšího zbožštění totality. Tím by snad podle záměrů magistrátu a Národní galerie mělo v zásadě i zůstat.

Pak ale asi není třeba žádných větších plánů a nákladů. Čím syrovější to ve „Stalinovi“ zůstane, tím to bude autentičtější a působivější. A nezasáhne to do okolní zeleně.

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme