Předseda libanonské vlády Saad Harírí má zdánlivě velké problémy – zadluženou zemi, špatně fungující státní správu, sousedství bojující Sýrie, milion uprchlíků na svém území a samozřejmě také společnost rozdrobenou podle náboženské příslušnosti.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Hlouběji pod povrchem najdeme potíže mnohem větší, například skutečnost, že se Harírího koalice zatím neobešla bez podpory hnutí Hizballáh, jehož příslušníci jen tak mimochodem zavraždili jeho otce, Rafíka Harírího. Co všechno politik nemusí udělat pro společenskou stabilitu země, která prošla patnáctiletou občanskou válkou!

Tyto těžkosti po nedělních volbách zřejmě ještě ztěžknou. Podle odhadů se vítězem stalo právě šíitské hnutí Hizballáh, zatímco Harírího sunnitské Hnutí za budoucnost pravděpodobně přišlo o třetinu křesel. Dokonce se zdá, že Hizballáh se svými spojenci by mohl mít dvoutřetinovou většinu a tedy i možnost měnit ústavu.

Harírí jako Hamlet

Harírího udrží v křesle premiéra jen zavedená formule udržující konfesní rovnováhu, podle které musí být premiérem sunnitský muslim – a Harírího hnutí bylo mezi těmi sunnitskými přece jen pořád to nejúspěšnější. Jeho neúspěch je o to výraznější, že tentokrát mohli hlasovat i Libanonci žijící v zahraničí, přičemž sunnitů a křesťanů je mezi exulanty poměrně víc než šíitů.

Harírí nepochybně doplatil na své nejasné vztahy se Saúdskou Arábií, včetně jeho nedávného podivného uvěznění během návštěvy u svých saúdských patronů. A zřejmě doplatil na to, že vedl dosavadní vládu, jež nebyla příliš úspěšná, i když ne nutně jeho vinou. Hizballáh dokonce s úspěchem nasadil své vlastní sunnitské kandidáty, což mu pomohlo obejít konfesní klíč při obsazování parlamentu.

Libanonská letargie

Čekalo se, že v nově upraveném volebním systému by si mohla libanonská společnost říci o hlubší změny a odsunout do pozadí zavedené politické struktury, ale hněv veřejnost dopadl hlavně na Harírího – zřejmě proto, že právě jeho voliči zůstali na protest doma, celkově byla účast méně než padesátiprocentní, mnohem nižší než při posledním hlasování.

Naopak šíitský Hiballáh je nepochybně velkým vítězem. Ani jeho úspěch není bez šrámů. V údolí Bikáa, kde žije velká šíitská komunita, zaznamenal ztráty. To je zřejmě způsobeno tím, že Hizballáh, který za svou prioritu považuje boj proti Izraeli, směřoval omezené libanonské prostředky na jih, k hranici s nepřítelem – čímž ovšem zanedbal hmotné zájmy ostatních svých klientů.

Za voličský vzkaz Hizballáhu lze nepochybně považovat také relativní úspěch Libanonských sil Sámira Džadžá, hlavního křesťanského oponenta, to ale nemůže změnit základní nastavení povolební situace – zesílení vlivu Hizballáhu a oslabení tradiční reprezentace sunnitů spolupracujících se západem, jako je zmíněný Saad Harírí.

Teherán ještě zaplesá

Z regionálního hlediska je to také oslabení hlasu západu v Libanonu, a naopak posílení íránského vlivu, vždyť Hizballáh je šíitská organizace přímo napojená na Teherán. Dokonce se nenaplnilo varování, že Hizballáh doplatí na svou přímou účast v syrské válce na straně Bašára Asada.

V libanonských volbách už se údajně ani neobjevovalo dříve zásadní téma odzbrojení Hizballáhu, jediné nábožensky definované milice, která si po skončení války ponechala zbraně a je v řadě ohledů silnější než libanonská armáda.

Zmíněný Írán je s výsledky velmi spokojen, včetně jejich symbolického vyznění – tamní tisk mluví o políčku do tváře spojencům Saúdské Arábie. Už za týden budou mít mnozí představitelé íránské mocenské elity další důvod slavit. K urnám jdou Iráčané a s nejvyšší pravděpodobností rovněž podpoří šíitské kandidáty.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít