Co následovalo, se přirozeně dalo očekávat. Česká strana vyhostila 18 ruských takzvaných diplomatů, ruská vzápětí dokonce 20 pracovníků našeho zastupitelského úřadu v Moskvě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Libora Dvořáka

Beztak prabídné vztahy mezi oběma zeměmi, na kterých se v poslední době podepsalo odstranění sochy maršála Koněva, černé ruské nákupy speciálního českého střeliva a takzvaná ricinová aféra, se zkrátka během tohoto víkendu dostaly hluboko pod bod mrazu.

Už teď se dá předpokládat, že návrat k jistému normálu může trvat i několik let. Zajímavé jistě bylo, jakým způsobem se k nám tato informace od sobotního večera dostávala.

Protagonisty akce, připomínající příběh průměrné až podprůměrné bondovky, se stali nejvyšší představitelé české vlády. Ti tu totiž se všemi těmi připravovanými a nakonec odvolanými tahy s Hamáčkovou cestou do Moskvy figurovali jako přímí aktéři zpravodajské hry – a toho snad zapotřebí opravdu nebylo. Působí to spíš směšně.

Profesionální zdatnost rozvědky

Poněkud překvapivá je i role ruských iniciátorů celé vrbětické tragédie, kterým budeme říkat dejme tomu Petrov a Boširov – to je koneckonců jedno.

Převzato z Plusu

Když totiž zrekapitulujeme jejich špinavé hrátky z posledních sedmi let, zjistíme, že výbušniny z našich muničních skladů měly explodovat v Bulharsku, a ne u nás.

Že „zrádce“ Skripala a jeho dceru Julii novičkem tito agenti GRU zlikvidovat nedokázali a že totéž platí i v případě bulharského obchodníka se zbraněmi Emiliana Gebreva. Což ruskou vojenskou rozvědku co do profesionální zdatnosti nepředvádí ve zrovna pozitivním světle.

Příznačná byla i reakce Putinova režimu – zpupná, šklebná a nevraživá. Hodně mi to připomínalo nejnovější román světoznámého ruského spisovatele Vladimira Sorokina, který zrovna překládám. Mezi jeho důležité dosti panoptikální postavy totiž patří hrdinové se jmény Angela, Boris, Donald, Silvio, Šinzó a v neposlední řadě přirozeně i Vladimir.

Posledně jmenovaný má jednu pozoruhodnou vlastnost: ať je tázán na cokoli a konfrontován s čímkoli, má vždy a na vše jednu jedinou stereotypní odpověď: „Já to nebyl“. Což jsme se z Moskvy dověděli i v tomto případě.

Nikoli literárního, ale reálného Vladimira bychom se teď měli ptát: a kdo to tedy byl, když se kolem Vrbětic či později v anglickém Salisbury motali vaši únavně stejní agenti?   

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít