Libye se klíží, Evropa přihlíží

Evropa umí celkem dobře udržovat klid uvnitř svých hranic. Dlouhodobě ale selhává v napomáhání nebo vytváření klidu za svými hranicemi. Například v Libyi.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Od pádu diktatury Muammara Kaddáfího v roce 2011 se Libye potácí v chaosu a válce. O moc bojují kmeny, milice, armády i politici. | Foto: Lenka Klicperová | Zdroj: Český rozhlas

Po svržení Muammara Kaddáfího se nepodařilo vytvořit v zemi řád, naopak se uchytily různé domácí milice, zahraniční džihádisté, otevřela se migrační cesta z Afriky do Evropy. V roce 2014 se nedohodly dvě různé vlády na tom, která z nich je legitimní, a země se začala vracet k občanské válce.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Libye se klíží, Evropa přihlíží

Spor vlastně odpovídal starému geopolitickému dělení Libye na východ a západ, Tripolsko a Kyrenajku, se kterým zápolil i Kaddáfí. V Tripolisu sídlila Vláda národní dohody pod vedením Fáize Sarrádže. Tato vláda byla dlouhodobě považována za slabou, podezření budily její kontakty s islamisty, ale dosud je mezinárodně uznávanou reprezentací země.

V Tobrúku na východě se usídlili lidé vzešlí z dřívějšího parlamentu, kteří za legitimní představitele považují sami sebe. Spojili se s dobrodružným generálem Chalífou Haftarem, který se ze své základny v Benghází pokusil dobýt postupně celou zemi, a jak se domnívají jeho kritici, stát se diktátorem. Ofenzívu zahájil vloni na jaře a vypadalo to, že ovládne celou Libyi. Jenže nedávno se karta obrátila a Haftar nyní ustupuje od Tripolisu.

Egyptský prezident nařídil armádě přípravu na misi do Libye. Diplomatické řešení se nezdařilo

Číst článek

Nová Sýrie

Z libyjské války se totiž stal mezinárodní konflikt, který připomíná ten syrský. Mimo jiné i tím, že také v Libyi se v náhradní válce střetlo Rusko s Tureckem. Erdogan podporuje mezinárodně uznávaného Sarrádže, zatímco Haftar má podporu Putina. V tomto kole tedy jako kdyby Rusko s Tureckem prohrávalo. Jenže situace je složitější. Erdoganovo Turecko v Libyi podporují další státy spojené s Muslimským bratrstvem, třeba Katar.

Tento druh islamismu ovšem za svého klíčového nepřítele považují státy, jako je Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty nebo Egypt. Libyi proto chápou jako náhradní bojiště přetlačování s Tureckem. Pro Egypt je Libye navíc nebezpečná jako nestabilní soused s děravou hranicí.

Při odlupování dalších vrstev problému můžeme postupovat dále. Turecko chce mít vliv v Libyi i kvůli mocenské pozici v celém Středomoří, kvůli ropě, ale také budoucnosti Kypru a dalším otázkám. To velmi zajímá Řecko, a to se tak zprostředkovaně ocitlo ve stejné skupině s arabskými monarchiemi, ale také třeba Izraelem. Pro ten je Turecko stát financující teroristy, jako je Hamás.

A aby to nebylo jednoduché, za Sarrádžem v Tripolisu nestojí jen Erdogan, ale i OSN a západní státy, jmenovitě Itálie. Jenže Francie, další evropská mocnost angažovaná ve Středomoří, sází spíše na Haftara. A všichni dohromady věří, že kdo bude vládnout v Libyi, bude mít ruku na kohoutku s ropou i s migranty z jihu do Evropy. Těch je nyní v Libyi přes 600 tisíc.

Evropa hledí

Na Haftara někteří hráči sázeli proto, že vypadal jako řešení pro rozvrácenou zemi – možná by nezavedl demokracii, ale stabilizoval by Libyi, zkrotil milice a vytěsnil džihádisty. Jenže Haftar začal prohrávat a jeho budoucnost náhle vypadá nejistě. Podle některých tvrzení se začíná drolit i podpora od jeho spojenců na východě země.

‚Velká ztráta pro Haftara.‘ Tripolská vláda dobyla strategická města blízko centra ropného průmyslu

Číst článek

Důležité bude, jak prohru svého koně bude vnímat Rusko, které se může obávat o vlastní prestiž. Už jen proto, že obrat ve válce přišel poté, co turecké drony v rukou tripolské vlády úspěšně neutralizovaly ruský obranný systém Pancir. Nejasná zůstává budoucnost ruských žoldnéřů bojujících na Haftarově straně. V zemi zůstávají také ozbrojenci, které tam ze Sýrie převezl na další misi Erdogan.

Evropa se snaží do vývoje zasáhnout a například nedávno znovu potvrdila, že chce dohlížet na dodržování zbrojního embarga. Jenže současně se evropské státy dohodly, že nejsou ochotné nasadit v Libyi pozemní jednotky.

Pokud se ale situace někam hne, pak to bude na základě jednání zástupců Ruska a Turecka, evropské státy zatím hrály úlohu druhých, spíše třetích houslí. Přitom severoafrické břehy jsou evropskými, a ne tureckými nebo ruskými sousedy, a jsou klíčem k evropské, ne ruské nebo turecké bezpečnosti.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme