Alternativou uprchlických kvót je ostnatý drát

Kdo prchá ze své vlasti před válkou a chce v Evropské unii požádat o azyl, musí tak učinit v prvním unijním státě, na jehož území vkročí. Tohle pravidlo, zakotvené v unijní smlouvě z Dublinu, erodovalo předloni pod náporem uprchlíků z válkou rozvrácené Sýrie, kterým Německo otevřelo náruč.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Schůzka lídrů zemí V4 a Německa ve Varšavě. Na snímku zleva slovenský premiér Fico, německá kancléřka Merkelová, polská premiérka Szydlová, maďarský ministerský předseda Orbán a český premiér Sobotka

Schůzka lídrů zemí V4 a Německa ve Varšavě. Na snímku zleva slovenský premiér Fico, německá kancléřka Merkelová, polská premiérka Szydlová, maďarský ministerský předseda Orbán a český premiér Sobotka | Zdroj: Reuters

Přesto konstatoval tento týden Evropský soudní dvůr, že Dublin platí dál. Úřady států, do kterých se uprchlíci nelegálně dostanou z území jiné unijní země, je správně mají vracet zpět. A to do tří měsíců. 

Verdikt Evropského soudu má reálný základ: hotspoty v Řecku a v Itálii, kde jsou uprchlíci registrováni a prověřuje se jejich totožnost, začaly fungovat. Denně tak vzrůstá počet lidí, kteří mají oprávněnou naději, že obdrží v Evropě azyl. Pokud se ovšem dostanou do některé z dalších zemí, protože Itálie a Řecko to samy nezvládnou.  

To evidentně chápe i většina unijních států. Jejich ochota tyto lidi přijímat sice pomalu ale přece jen roste. Malta a Lotyšsko už své závazky splnily a totéž platí i v případě Norska, které se, ač není členem Unie, přerozdělování účastní rovněž. Co do plnění svých závazků relokace uprchlíků, dotahují například i Švédsko, Španělsko nebo Německo. 

Alternativa ostnatý drát 

Tím víc tak bije do očí přístup zemí Visegrádské čtyřky, která relokaci odmítá jako údajné omezování své suverenity. Zvlášť trapné je to i z toho důvodu, že Evropský parlament v červnu 2015 vyšel státům V4 vstříc a povinné kvóty zamítl s tím, že si členské země rozdělí stejný počet uprchlíků dobrovolně. 

Premiér Sobotka tehdy slíbil, že Česká republika přijme do konce letošního roku z Itálie a z Řecka celkem 1100 osob. Zatím jich přijala dvanáct.  

Pryč od Visegrádu, tahle skupina nám svazuje ruce a kazí pověst

Číst článek

V posledním roce už ani jednoho a účastnit se relokací podle unijních kvót, které jsou mezitím opět na stole, odmítá s tím, že v Řecku ani v Itálii nejsou prý žádní kandidáti, kteří by splňovali podmínky. Což není pravda už proto, že si EU v rámci kvót přerozdělila na 25 tisíc lidí a dalších 5 tisíc jich na přesun čeká. 

Že Evropská komise teď hrozí Česku, Polsku a Maďarsku žalobou u Soudního dvora EU, věru nepřekvapuje. Odmítání kvót totiž není jen projevem absolutního nedostatku solidarity vůči spojencům. Je to de facto sabotáž společné azylové politiky, jejíž obrysy se začaly rýsovat ve smlouvě Bruselu s Ankarou o přesídlení syrských uprchlíků z Turecka do Unie.  

V ní je například zakotveno, že mezi nimi nesmí být nikdo, kdo se předtím pokoušel dostat se do Evropy nelegálně. Že přednost mají ohrožené ženy a nemocné osoby. Že všichni musejí být prověřeni. A především, že si nebudou smět vybírat, která unijní země jim poskytne útočiště.  

Jinými slovy, že budou rozdělováni podle kvót. Jinak to nejde. Alternativou je Evropa rozdělená ostnatými dráty na hranicích.

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme