Litva pod tlakem Číny, gesto s diplomatickým zastoupením Tchaj-wanu Číňané nespolknou
Hodnotovou politikou čerpající z demokratické Evropy si Litva před jedenatřiceti lety pod vedením svého prvního prezidenta Vytautase Landsbergise na Sovětském svazu vyvzdorovala samostatnost. Nyní vnuk prezidentův, Gabriel, litevský ministr zahraničí, opíraje se o tutéž hodnotovou politiku, zřízením diplomatické mise Tchaj-wanu ve Vilniusu dal kontinentální Číně najevo, že si země u Baltu do zahraniční politiky nenechá mluvit.
V jedné věci se přepočítal. Sovětský svaz se v roce 1990 nacházel ve zcela odlišné geopolitické situaci, než v jaké se ocitá dnešní Čína. Jestliže si tehdy maličká Litva mohla troufnout na oslabeného východního souseda, tentokrát se litevský ministr zahraničí přepočítal, naivně se domnívaje, že gesto s Tchaj-wanem Číňané jednoduše spolknou.
Nepřepočítal se jen tady. Zbožná víra rodiny Landsbergisů v solidaritu Evropské unie nyní dostává na frak. Evropská komise sice nezaložila ruce v klín a v otázce čínských sankcí, uvalených na Litvu se dotázala Světové obchodní organizace, zda se Čína náhodou ze hry tak nevyautovala. To je ale všechno, čeho se Vilnius může od Bruselu nadít.
Ruslanas Iržikevičius, komentátor internetového deníku Litevská tribuna, ministru zahraničí vytýká, že nebral ohled na litevské podnikatele. Jeho nezřízená víra v Unii, jak určitě přispěchá na pomoc, způsobila, že vrhl podnikatele „do trní hodnotové politiky“. Tam je ponechal jejich osudu.
Spolupráce s Němci
Litevská ekonomika stojí a padá s vývozem. Ten činí celých 80 procent hrubého domácího produktu. A Čína je pro ni jedním z důležitých partnerů, byť nepřímo, často prostřednictvím německých firem v Číně podnikajících.
Litva vyzvala, ať lidé nekupují čínské telefony Xiaomi. Tvrdí, že cenzurují obsah, který se nelíbí Pekingu
Číst článek
Sankce uvalené na Litvu se tak dotýkají i spolupráce s Němci. Litevští podnikatelé na rozdíl od svého ministra zahraničí vědí, že se sotva mohou spolehnout na srdnatost Němců. Vstřícnost Německa vůči Číně nezná pomalu mezí, a to nejen v podnikání.
Iržikevičius připomíná, že i německé univerzity se zřekly na nátlak Číny možnosti vydat některé knihy prostě proto, aby nepřišly o čínské studenty, přinášející do jejich pokladen tučné školné. Zoufalství sankcionovaných litevských podnikatelů jde tak daleko, že demonstrativně „odmítají spolupracovat s litevskými úřady a s orgány Evropské unie, mající za úkol shromáždit informace o nezákonných čínských sankcích“.
Evropská unie a její členské státy by si měly uvědomit, že Čína, zneužívajíc závislost Evropanů na spolupráci s ní, ohrožuje nejen jednotlivé národní ekonomiky, ale i Unii jako celek. Měly si uvědomit, že jen jako celek na to mají, aby odpovídajícím způsobem konaly.
Pokud ne, stále bude platit ono smutné úsloví, jež zaznívá ze současného Německa: „Nejlepšími vyslanci Pekingu jsou německé podniky.“
Jak občanská sbírka zachraňuje pověst Slovenska
Kamila Pešeková
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider